Proč nikdy neběhám po gumopásu…volume 1



LEDEN                                         19. 1. 2016
NA KOSMETICE                19 km

Mrazík kreslí na líčka
Marfušina jablíčka
a patlá na rty zvenku
promodralou rtěnku...

...pudrem rudým větři vzdušní
zabarví ti boltce ušní -
i ten nehet od paprče
bez rukavic povystrčen
barvu lila získá skrčen...

...barví mrazem, kreslí ledem,
majitel je neuveden -
kosmetický salón LEDEN.





ÚNOR                                      18. 2. 2017
V PROSTORU                    26 km

Chytla mne toulavá. Město smrdí za zády.
V otevřené krajině běžím s volným dechem.
Jako vždy tu potkávám jen podobné nomády -
mají problém s indoory a nekonečným spěchem.

Mrva voní lejnem koním,
bláto stříká na hýždě,
co na tom že dupem sloním
provádím sun hlemýždě -
s formou nebo bez formy,
opět cítím pokoru -
že mohu zdráv pobíhati
v otevřeném prostoru.




BŘEZEN                              17. 3. 2015
U ŘEKY                        10 km

U řeky brousím - stačí tu být hodinu, 
včera jsem lítal a ani dnes nespočinu. 
Ač téměř sněží, stejně mi vaří tělo - 
však dokud se běží, ještě se neumřelo. 

Po břehu skáču a zdravím postavičky, 
srdce mám pro běh a hlavu pro básničky - 
za léta dobře vím, co by se dělat mělo: 
dokud se kluše, ještě se neumřelo.

DUBEN                                                  26. 4. 2018
V GALAXII ŘEPKOLIŠKA            11 km

Na samém okraji vesmíru,
v úplném srdci Evropy,
dobíhám sám sobě do stopy.

Svítí tu hvězdná cesta.
Na periferii města,
které má přezdívku Ves míru.

Černé díry městských myšek
obkličují okraj Prahy,
v galaxii z řepkolišek
dojím stvoly Mléčné dráhy.

Jak poznat nirvánu vesmíru?
Vyběhnout k jarnímu špacíru,
mít duši s tělesnem ve smíru.

KVĚTEN                                                       2. 5. 2016                  
V  CHRÁMU  LESA               12 km 

Nemusím objímat stromy,  
abych své duši dal míru. 
Stačí mi kolem nich proběhnout,  
abych z nich načerpal sílu.  

Vzpomínám s pokorou na předky,  
kvůli nimž les listem šumí,  
kvůli nimž kochám se chrámem,  
který mé starosti tlumí.  

Píšťaly kmenů rozezněl vánek,  
na kůru pod klenbou zpívají ptáci,  
má vitráž z větví - běžecký svatostánek,  
duše tu jásá a tělo tuk ztrácí.  

Nechci se spoléhat na víru,  
oplatky jazykem tavit -  
pohublý dobíhám ke smíru -  
Goliáš nejsem...jen David.


ČERVEN                                                                                 27. 6.  2014                   
ČERVNOVÝM  SOUMRAKEM                 12 km

Devátá hodina odbila. 
Čas tento ku sportu vhodný. 
Vdechnul jsem dnes běhu bacila,
radost mám, že je tak plodný.

Nořím se do lánu obilí,
nažloutlé stvoly mě kývou,
ve vánku letním pně zesílí,
dříve než stanou se skývou.

Nebeský náklaďák kropící 
poslal mi kapičky blaha,
užívám si červen vonící -
za zády zůstala Praha. 

K čemu jsou říďovi akcie,
k čemu je ajťáku cola -
z chechtáků mozeček nežije,
tak neváhej, léto tě volá!  
    
ČERVENEC                                                            4. 7. 2014
                    V  MLADÉM  LÉTĚ                    9 km

Blíží se poledne, rudý líh stoupá.
Na pár dní ztracený déšť v Irsku číhá,
v peřině kumulu vyrůstá kroupa,
krmivo paprsků požírá piha.

Na samém obzoru Bezděz se prsí,
o bílé podprdě sní zimní sny,
pod krychlí běhníka usychaj trsy,
prázdniny odčítaj školákům dny.

Tropickým průvanem slepená pusa,
červenec odstřihl placentu: "Šmik!" 
Z diáře čtyřka ční, svátek má USA,
na tváři solnička, v žaludku fík.


SRPEN                                                                  21. 8.  2012                      
PANORAMATA!                   18 km

Jó - tahleta panoramata... 

...teplá mikroklimata.
V tom divoká prasata,
zvěř spárkatá i puntíkatá,
sarančata, jehňata -
prostě fauna bohatá.

Flora křovinatá, jehličnatá,
cesta hrbolatá, drncovatá,
klikatá a rozehřátá, 
skála vápenatá.

K tomu aromata, 
máta. Žádná bláta - 
zaprášená bagančata,
vyhřátá prostata -
porce krásy vrchovatá.
ZÁŘÍ                                                               2. 9. 2017  
NA  JIZERSKÉ  PADESÁTCE                50 km
Slunce tu svítí - a dole jen stín, 
houby tu rostou - a dole jen troud. 
Až k horám nesahá pařátem splín, 
až k špicím jedlí můžeš tu plout.

Na tváři úžas, úsilí škleb, 
nádrž je dutá po okraj, 
ve svalech křeč, zarezlý hřeb...
a dětskou duši zaplnil ráj.

Ač v cíl se ploužíš z posledních sil, 
můžeš si říci: "Dneska jsem žil!"  
ŘÍJEN                                                    10. 10. 2012            
K  PODZIMU                   15 km
Krásné jasné dopoledne.
Snad nám brzy nevybledne. 
Na vlnách polí řádkují se ozimy, 
slunce hroudy drolí 
a všechno spěje do zimy. 

Z vršku staré jabloně káně na tě shlíží, 
styl poklusu pakoně krb tvůj rodný blíží. 
Tak se ještě nafutruj vitaminem D, 
pak měsíce s polostínem lépe přečkat jde.

LISTOPAD                                                          15. 11. 2017                       
 ZA  OPONOU                    14 km

Jedenáctá rozhodla. 
Listopad vytáhl oponu 
a mlha se zvedla z rajónu. 

Nejradši sedl bych do dronu, 
shlédl pak z výše tu krásu...
čárkové kódy záhonů, 
roj šťastných nimrodů na honu 
nebo jen šťavnaté ozimy 
jiskřící v poledním jasu. 

Beránky pase tlaková výše, 
tryskový proud žene je v dál...
co jen by Ikarus v přehnané pýše
 za pár dní pod sluncem podzimu dal?
 
Snad v duchu antické báje 
vosk z křídel rychle neroztaje,
jen tak se dolů nevrátím. 
Chtěl bych se déle kochati! 

Mlha je ale brzičko zpátky 
a dron zase příšerně vratký...
dopadám měkce před oponu 
s teniskou od bláta do první řady.
Však stačí mít oči co kamery dronu...
najdeš i v mlze na běhu klady.


PROSINEC                                                                  2. 12.  2012                      
 V  PEŘINÁCH  DUHY                 17 km

Mlýnkem klusu melu jitro na barevné spektrum.  
Šedý podzim výjimečně máčí celou paletu. 
Černobílý kraj vzdává souboj duhometrům,
v prosincové žlutomodři rád a bystře rozkvetu. 

Mamča s hřívou z Tiziana 
nad kočárkem směje se,
dvaatřicet bílých kláves 
píseň v duru přednese.
Azur nebe nasákl jí 
piják sivé duhovky,
krví šípků plníme si 
vitaminoplechovky...

...na polštářích duhy 
lebedí si běžec, les i luhy.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s