LEDEN 23. 1. 2018
V MŇAMŇÁNÍČKU 17 km
Leden nám navařil mazlavé menu.
Letos je úplně bezzubý.
Namísto ledu blátem se připomenul,
stříká ho od bot až do huby.
Prázdnými dásněmi plive v zem pyré,
průjem a protlak, kaši i hnus -
chtít po něm čiré? Pošetilé!
K čistotě ztratil dávno už vkus.
Patláma, patláma, paprčála,
čvachtáme podrážky v mňamňáníčku -
bažina zimě ukázala
pár vzhůru zvednutých prostředníčků.
ÚNOR 25. 2. 2015
V KAKOFONII ZIMY 14 km
Něco tady klape a nejsou to ventily...
na větvi mi havran drzý bubnuje na cestu.
Dopolednem míjím v běhu opeřené čumily -
mezi hejny přesouvám se od vesnicí k městu.
Předjařím si zobák ztuhlý ladí kosí bratři,
sýkoráci na krmítkách pípaj píseň lásky,
oko zblízka v křídle sojky rádo duhu spatří,
v polích hejna černých teček tahaj klíčky za ocásky...
...káně píská fanfáru nad ulovenou myší,
datlí poplach na tympán všechny ptáky pojí,
vábení té perkuse i čápi z jihu slyší -
pod činelem Sahary jich šiky křídla zbrojí.
BŘEZEN 23. 3. 2015
V NEOBYČEJNÉM OBYČEJNU 15 km
Pod obyčejnou modrou oblohou,
v obyčejných sešmajdaných škrpálech -
tu na mne ouřady nemohou,
jaro zas cuká mi ve svalech...
...masivní reklamu nežeru,
přiblblý seriály nemusím -
není nad pupenců nádheru,
radši dnes ze rtů sůl okusím...
ono se neříká nadarmo:
"Nejlepší věci jsou zadarmo!"
DUBEN 14. 4. 2013
VDECHOVÁNÍ HMYZU 7 km
Pučícím jarem opojen
stávám se surfařem prsti.
Březnem zněl zvon,
duben je hobojem -
hebký tón nepustím z hrsti?
Nad fjordem vznáším se v přepršce
stébel co zelených vln...
v tom mi cos přistává na držce -
nádech...a brouka jsem pln!
S jarem pak ze Šlehy uniká
brutální držková lyrika.
KVĚTEN 18. 5. 2017
V RÁJI 11 km
V květnu mi nic nechybí.
Jindy přece bývá hůře.
Ať si něco políbí,
kdo v něm chce podlehnout chmuře.
V květnu dobře v týhle zemi.
Běžím sice jako šnek...
stejně se má pusa tlemí.
Nemám proč bych se pryč vlek.
Když nastolí vládu máj,
v srdci plném po okraj
najde běžec v Čechách ráj.

ČERVEN 24. 6. 2016
MEZI MASAJI 11 km
Ty má věrná kšiltovko,
z hadrů bílá helmo,
jsi poslední záchranou -
dnes potí se i bělmo.
Když zvedám pohled k vrcholku,
kde pražádný sníh není a
pod kótou Ládví proudy tečou z hára,
mám pocit, že ocit jsem se v Keni...
u horkých svahů Kilimandžára.
Ač doma, v žádné cizině,
dálky zasněn nasaji...
a v božské české pastvině
běžím mezi Masaji.
ČERVENEC 22. 7. 2013
PODTATRANSKÁ ZOO 12 km
Nad Tatrou se zvolna šeří,
kdo neviděl, neuvěří...
...nad polem orel křiklavý
překvápko ti připraví.
Na strništi za kombajnem žáby v cárech zmírají,
stovky čápů pragmaticky tyhle cucky sbírají.
Liška kousek proti větru přibíhá žít sytou noc -
předvečerní příroda má fakt kouzelnou moc.
Nakonec si nevěřícně protřeš kalný zrak -
sedm tisíc netopýrů nad hlavou ti tvoří mrak!
Lepší tudy klusat večer nežli v jasném po o -
nepřijdeš tak o zážitek z podtatranské ZOO!

SRPEN 29. 8. 2018
TEĎ A TADY 14 km
Právě teď
v barvy mění se šeď.
Právě v tom jediném okamžiku
- když kapr plácá kruh do rybníku -
nacházím správnou odpověď
a dávám si hlavu do richtiku...
právě tady
štěstí se ujímá vlády.
Právě tu,
na mechovém sametu,
uprostřed lesních podnětů,
nacházím přesnou parketu
pro soulad ladů s protiklady.
Zapomeň na to, co bylo,
nemysli na to, co bude -
na toho štěstíčko zbylo,
komu jen přítomnost zbyde.
ZÁŘÍ 29. 9. 2016
V DRSNÝM NEBI 11 km
Mám rád když slunce svítí,
mám rád na louce kvítí,
mám rád i křupot sněhu.
Mám rád tón varhan lesních,
když listím kroky běsní,
mám rád ten podzim v běhu.
Na nohách puchýře,
z těla šrot, sůl po tváři...
a přitom...
výhled pro malíře
a hlavu na polštáři.
Díky své manýře
znám výron na díře
i kopců hřeby...
a přesto...
jsem hlavou v nebi.
ŘÍJEN 24. 10. 2012
ŘÍJNOVÝM KVÍTÍM 11 km
Netrpím snad očním klamem
při tom běhu za elánem?
Na okraji Prahy samém,
tam kde končí temné houští,
mladý javor duhu pouští...
...a hned vedle jabloň stará
vesele si kvete!
Nemůže se dočkat jara,
tlačíc touhu do poupěte?
Jsem zvědav, zda na jaře
vzkvete stejně bujaře.
LISTOPAD 5. 11. 2015
V NOSTALGII 14 km
Když ráno mlhu rozpouští,
k podzimu točí tvář vlídnou,
splíny a chmury mne opouští,
myšlenky mdlé rychle řídnou...
...když mámy tlačí kočárky,
sypajíc mi rýži v ústrety,
i v tempu stoleté lokálky
nepřipadám si stoletý...
...když zvadlí žluťásci sněží,
do mělkých příkopů tekou,
zlatěnky z peřejí těžím,
brodě se peřinou měkkou...
...ač pako šedivých skrání,
je mi to úplně jasný -
kdo běhá pod modrou bání,
má život setsakra krásný!

PROSINEC 14. 12. 2014
NAZDAŘBŮH 34 km
Zabouchnu zlehka vstupní dveře,
naperu víko na kadeře,
vyběhnu jen tak pro radost.
Času je dost - až do večeře.
Válet se, to mne neláká.
Raději s elánem školáka
řeknu si: "Dost!",
přeběhnu k obzoru most
a proženu plovoucí oblaka.
Toulám se odkudsi nikam,
když šimrá slunce, tak kýchám,
když padá voda, šplíchám,
když voní květ, tak čichám.
Nikam už nepospíchám -
jak Země dočasný host
nasávám života košatost...
...tepu a zhluboka dýchám.

Líbí se mi to:
Líbí Načítání...