Proč nikdy neběhám po gumopásu…volume 3

            LEDEN                           23. 1. 2016
KDYŽ MUSÍŠ, TAK MUSÍŠ                 23 km    

Co tě v brzkém ránu nutí 
k ospalému vyběhnutí, 
když sloupeček ztuhlé rtuti 
vprostřed válce skelné duti 
míří na dno k usednutí? 

Jaké divné mysli hnutí?

Někdo rád si v dílně kutí, 
jiný dělá do tekutin, 
tomuhle se líbí Putin 
a tenhle zas v uhranutí 
dívky plky balamutí...

...jen běžci jak umanutí - 
ať je něco v srdci rmoutí, 
ať jsou v kloubech vyvrtnutí, 
ať obutí nebo zutí, 
ať obři či liliputi,
ať v mladí či k přestárnutí,
bílí, černí, rudí, žlutí -

- na svých tenkých hůlkách krůtích 
pobíhají denně s chutí 
s radostí až do padnutí!

    
             
            ÚNOR                                      16. 2. 2018
ZIMA NIKDY NEVYHRAJE                      15 km

Nasněžilo do háje -
a on teď zvolna taje. 
Bota bílou břečku saje 
od podešve po okraje,
fusekle nevyjímaje. 

Běžec louže obíhaje
 na budoucí bláto laje,
 čekaje na příchod máje. 

Však do karet mu únor hraje... 
  eso slunce z háje vlaje, 
čas nad zimou vyhraje.

Kdo si počká, ten se dočká - 
zatím si dá hrnek čaje 
a ugali od Masaje.





           BŘEZEN                             29. 3. 2013
     BĚH  ZA  ŠTĚSTÍM                          11 km  

 Štěstí je jen cesta. 
Jdeme se k ní vypravit. 
Vybereme jednu ze sta - 
obtížnost lze nastavit. 

Nač ohýbat záda autem,
čichat vonnou klimošku -
pro náš nos je i hnůj rautem,
z mlhy máme kámošku. 

Až se vaše cesty zkříží
(byť jen v mlze na hnoji),
usmějte se na sebe.
Každý úsměv štěstí blíží -
a kdo smíchu se nebojí, 
   kus štístka má i pro tebe. 


  

           DUBEN                                   3. 4. 2017 
VE  VŮNI  MANDLÍ                              13 km 

Z obrovských kapek na konci tažně 
za sedmým očkem 
hlavičky tramínu vypučel duben. 
Běžím kol piánko - neboli vlažně - 
a mrkám očkem, 
jak se z těch kapek vínečko klube.

Milión miriád třešňových květů 
lechtá mi zobák mandlovou vůní, 
na špici větve má se kos k světu - 
pyšně a se zlatem v hrdélku trůní...

...to neběžím já, 
to jen jaro, jež kolem mne kypí,
to nezpívám já,
 to jen krása, kterou jsem chytil,
to nevoním já,
to jen květ mému chřípí,
to se nesměji já,
  to jen víno, jež jsem kdy vypil.  

                




           KVĚTEN                      9. 5. 2015
NA  KONCI  DEŠTĚ                    13 km

Po nebi plachtí kumuly z bronzu. 
U nosu bimbá stříbrná kapka, 
zlatavé paprsky vyhání monzun 
a na triku zasychá dešťová mapka.

Bronzové zrcadlo bahnitých louží 
odráží stvolů stříbrný lesk, 
zlomený zlatý déšť do vod se hrouží - 
posledním květem, jak ve štronzu blesk...

...ve světě říčném medailí 
i v dešti najdeš přec něhu -
 daj-li ti medaili, nedaj-li -
vítězí náklonnost k běhu. 



              ČERVEN                           4. 6. 2018
NA OBHLÍDCE VYHLÍDKY             13 km

Je tu pořád. Mimořádná vyhlídka. 
Nezaroste - vegetace u ní vpravdě řídká. 
Běhávám k ní přeukrutnou okliku.
A když pak stojím u symbolu kleriků,
neubráním rty tichému výkřiku...
 
...a pročež dálkám zatím odepírám optiku, 
očím bez skel dodám řeky lyriku.

Vtom - protahujíc svahem ztuhlá lýtka, 
 zjihlou myslí proběhne mi výtka:
"Ty vole, proč jen sem běháš tak zřídka?!"



                          ČERVENEC                            12. 7. 2014
VŠEMI  POVRCHY - BOTKY DO SPRCHY!        10 km

Běželi jsme po hlíně,
potom borem po písku,
kolem plátna v letním kině,
pak asfaltem při trysku.

Klusali jsme po jehličí,
klopýtali přes kořen,
kyslík tělo prokysličil,
i mozek jím promořen. 

Borový les u Brandýsa
k podešvím se vilně lísal - 
jak rád v drážkách vzorek domů
přivezl bych od těch stromů...
   
..domů vnáším lesní vůni.
Mám však matný dojem...
podivný v nos odér funí -
já vůl v prolít v lese hnojem!






             SRPEN                          7. 8. 2017
SCHOVEJ  SI  SRPEN                    20 km

Tenhle srpen schovám si do hlavy. 
Nosním dírkám dodám vánek,
očím čistou zeleň listí, 
jazyku chlad ze studánek 
a sladký špendlík pro čelisti. 
Běžím hlavě pro zdraví. 

Tenhle srpen vetknu si do svalů. 
Muším ručkám sílu z řek, 
z bajku stehnům páru z hor, 
klusem lýtkům sval jak Shrek 
a...
...rozpustím špek pro bachor! 

Největší chromáček z lazarů
schová si srpen...zimě ku zdaru.




                ZÁŘÍ                         23. 9. 2015
POD  PODZIMNÍ  PALBOU         10 km

Přesně v deset třicet ráno 
udeřil mne kaštan v letu. 
Odstartoval podzim ranou 
z dřevěného kulometu.

Léto jako shnilá hruška 
spadlo běžci ze hřbetu - 
spokojen si v klusu šušká: 
"V chládečku se nespletu." 

Běhat teď už není fuška - 
a i když jsem stará puška, 
nohama tak nepletu. 

Jen pod stromy bolí to -
podzim má zas nabito.



            ŘÍJEN                              18. 10. 2012
MLÉČNÝM  PODZIMEM                   15 km

Batoleti podzimu
po bradičce teče mlíčko.

Hobíkovi stačí trenky,
odrbané staré tričko
a mírně jeté podkolenky.

Sluníčko mu líže líčko –
nemyslím on na zimu.

Až za týden uklouzne
po prvním ranním zmrazku
a krok mu rázně urychlí
slizké bláto na krychli,
ještě rád si vzpomene
na baboletní ukázku…

…doma stane před ledničkou…
v tom nad ztuhlou zorničkou
zacuká mu víčko…
proč?
Zima klepe na kafíčko…
…a kojenci zkyslo mlíčko!

  LISTOPAD                         1. 11. 2017
TUHOŠ  KEMPING                         13 km 

 Na týhle kouli je spousta zemí, 
ve kterých šumí majestát lesů - 
jen v tomhle jediném tak dobře je mi, 
když běžím ránem zbavený stresu. 

Na týhle mýtině je spousta mechu, 
v kterém má noha nádherně pruží - 
nemám tu důvodu k žádnému spěchu, 
nemusím na trh jít se svojí kůží. 

Na týhle kouli je spousta zemí, 
ve kterých jogging občané páší -
 jen v téhle jediné poklekám k zemi,
když vidím hříbek na mechu rašit. 

Na rodných cestičkách je spousta míst, 
v kterých vždy mívám akutní koma - 
nemám však obav a v běhu jsem jist,
že v případě exitu spočinu doma!

  
    PROSINEC                   27. 12. 2015
OPOŽDĚNÝ  DÁREK                  38 km   

  Našel jsem jí ve škarpě u silnice před obrátkou. 
Krabici zabalenou blankytným kusem vystřiženýho nebe. 
Převázanou křížem krážem provázky z cestiček. 

Rozbalil jsem ji. 
Bylo v ní všechno. 
Vlahé svítání, výheň i sníh. 
Sůl, pot a křeče.
Sněhulákova mrkev, 
větvička s poupaty 
a zelený i žlutý list z javoru. 
Řádně oběhanej škrpál, 
jedno pobryndaný triko 
a štos zmuchlanejch startovních čísel...

...a taky skoro vyjedená Forrestova bonboniéra. 
Jeden kousek jsem si dal.
Zbytek si schovám na příští roky.

HOWGH

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s