LEDEN 12. 1. 2015PRO VITAMIN D 12 km
V létě máš ho plný pytle,
v zimě jako šafránu,
pokaždé hned po požití
cítíš vzestup elánu...
...že je středem všehomíra,
věděl už i Koperník,
mír v duši se rozprostírá,
když mi hřeje ciferník...
...nejradši bych vystavil
šajnu celé tělo -
skutku brání puritáni -
to kdyby se smělo!
Takže běžím proti slunci
a točím k němu pouze tváře...
sajíc Déčka každou unci
mdlé, lednově chladné záře...
ÚNOR 24. 2. 2018SYČÍCÍ ZÁVODNÍK 13 km
Plynu takřka neslyšně - zato velmi neslušně.
Plynu velmi lehounce po přemrzlém asfaltu.
Jen v uši mi cosi z dolních pater syčí.
Bez motoru, bez šťávy, bez cíle už od startu -
zato v chlopní šelestu, který rychlost ničí.
Plynu bio mám však dost, jsem ho takřka plný.
Nadnáší a činí závod celkem běhatelný.
Okupujíc pole chvost, plynu z druhé vlny,
v mohutnícím sykotu turba od kotelny...
...kdo jsou tempa zabijáci?
Šelest, chlast a chlebíčky...
...a co se nikdy nevyplácí?
Květákové placičky!
BŘEZEN 23. 3. 2017 UPROSTŘED CVRLIKU 14 km
Zima jest setnuta z trůnu své nadvlády.
Kat skřivan cvrliká pohřební řeč.
Na konci téhle protivné dekády
z hrdélka tasil stínací meč.
Na hrob jí vkládá zlatého deště,
do urny kulich, rukavic pár,
konvičkou jara zkropí trůn ještě,
smývajíc blátoled z promrzlých már.
Zpocená fitka rozvíraj póry,
vypouští semínka gumoběhu
a indooři cvrlikaj laciný fóry:
"Zase nás míjí blb s botkou od sněhu!"
DUBEN 22. 4. 2013 JARNÍ OBLAKA 22 km
Co že to v keřích štěbetá,
co že to v houští kdáká?
Obloha hmyzem posetá,
nebeská modř křídlem láká.
Dřevotyč nemocných zbaví se pilin -
tlukozob sólo má na bicí.
V hlavě mu zadrnčí penicilin,
přehršel dřev mám teď na kštici.
Zastavím běh a vzhlédnu na oblaka...
...je to jasné, jasná páka...
tam cikcak motáka, tu kráká straka -
jaro je tady - pták vedle ptáka!
ČERVEN27. 6. 2017DOMA 10 km
Na každý pád mám to tu rád.
Pražádný krpály ni žádná rovina.
Jen stará hvězdárna výhled mi protíná.
Kdo tudy sviští, nikdy se nesplete,
hrozí mu leda tak kusadla klíštěte.
Když běžím po louce pospolu s kluky,
má pumpa jihnouce zrychluje tluky.
Je to jen emocí či příznak nemoci?
Bez křeče svalů a bez srdce koma
každý běh píše tu životní román -
nohopis s prostinkým titulem: "Doma"
ČERVENEC 14. 7. 2017DVEŘE DO PRŮSMYKU 11 km
Skoro žádná tráva, nikde žádný tvor.
Nad zálivem klidným kotouč stoupá výš.
Prozatím je schován za kamenem hor,
záři plnou zlata však brzy pozdravíš.
Za patami lavina, před špičkami svah,
zbývá jen pár kroků - tak už překroč práh.
Běh dá pilným obzory, odemkne jim tajné dveře,
hluchým slyšet dovolí a slepým temno béře...
...právě vbíhám do průsmyku.
Sevřu lóže zlatou kliku...
...a mám první balkon na opeře.
SRPEN 7. 8. 2017SCHOVEJ SI SRPEN 20 km
Tenhle srpen schovám si do hlavy.
Nosním dírkám dodám vánek,
očím čistou zeleň listí,
jazyku chlad ze studánek
a sladký špendlík pro čelisti -
běžím hlavě pro zdraví.
Tenhle srpen vetknu si do svalů.
Muším ručkám sílu z řek,
z bajku stehnům páru z hor,
klusem lýtkům sval jak Shrek a...
...rozpustím špek pro bachor!
Schovám si srpen zimě ku zdaru.
ZÁŘÍ 23. 9. 2018 WACHAU MARATHON 42,2 km Nejkrásnějším obdobím je patrně podzim,
když ve Wachau na Dunaji rychle zlátne listí.
Odpočinu sobě snadno od výhní a od zim,
v mé hlavě se pobíháním šedá kůra čistí.
Nejkrásnějším obdobím je patrně podzim,
když voňavé houby na cibulku házím.
To maratón další do tabulek sázím
a spokojen předouc s potěšením zjistím:
"Je to ale paráda, stojí při mne bozi,
můžu jako zamlada staré tělo hnísti."
Nejkrásnějším obdobím je patrně podzim,
když medaili mokrou fest na hrudi držím -
teď však pardon přátelé, nohy už mě bolejí -
kulhám zlatou alejí někam kde mi nalejí...
...a asi se tam neobvykle zdržím!
Tím si buďte kamarádi jistí.
LISTOPAD 21. 11. 2012VE SMOGU 16 km
Někde uvnitř větrolamu
podlehl jsem sebeklamu,
že je pěkné počasí.
Sotva jsem z něj vyběh ven,
mlžné ranní bezčasí
změnilo se ve zlý sen.
Na patře mi zhořkly sliny -
nebyla to totiž mlha.
Teď mi něco plíce trhá...
...byly to výfukové plyny.
PROSINEC 14. 12. 2014 NAZDAŘBŮH 32 km
Zabouchnu zlehka vstupní dveře,
naperu víko na kadeře.
Vyběhnu jen tak pro radost,
času je dost - až do večeře.
Válet se, to mne neláká -
raději s elánem školáka
řeknu si dost, přeběhnu most
a proženu plovoucí oblaka.
Toulám se odkudsi nikam,
když šimrá slunce, kýchám,
když padá voda, tak šplíchám,
nikam už nepospíchám -
jako jen dočasný host
nasávám života košatost...
...tepu a zhluboka dýchám.