28.8 km – nastoupáno 1094 m + 30,3 km – nastoupáno 155 m

Sandhall…neděle 17. 8. 2016 Je to asi tak 14 dní, jdu si na náves v jihočeských Ledenicích pro zdravou a nutričně vyváženou snídani a na chvilku se zaposlouchám do brebentění dvou spoluobčanů vietnamské národnosti, kteří si krátí chvilku před svojí útulnou večerkou. Jsem slušně vychovaný, cizí rozhovory se snažím neposlouchat, ale „…tôi nghe nói rằng nhóm tâm lý chạy xung quanh lên trên đồi đã ho ra hoàn toàn.“ se vážně nedalo přeslechnout. „Vì vậy, quý ông, nó không phải là!“ Parta magorů běhajících nahoru si momentálně sice dopřává trochu volna a nabírá síly na další kusy, ale plány se rozhodně nemění! Nejen že běžíme dál, my běžíme i výš! Odcházím sice bez rohlíků a Yum Yumky, ale s odhodláním dokázat těmto dvěma asijským pochybovačům, že parta magorů běhajících nahoru ještě rozhodně neřekla své poslední slovo!

Šleha…přesně o 5 let později: Je to asi tak 30 dní….běžím do pekarnice, která voní na okraji vesnice Vir, kousek od čvachtajícího tyrkysového pobřeží stejnojmenného ostrova CHORVATSKA. Běžím si pro zcela nezdravou a nutričně zcela nevyváženou snídani, skládající se ze zcela bílého „kruhu“ z nebezlepkové bílé mouky a ze zcela libového bílého okraje prasečí šunky, dovezeného v autolednici z tuzemska. U pekarnice se na chvilku, zcela uřícen ranní třicítkovou teplotou, dvanáctikilometrovým výběhem a zpola ohlušen hukotem krve v uších, zaposlouchám do brebentění několika spoluostrovanů chorvatské národnosti, stojících (v rukách s poloprázdnými lahvemi průzračné tekutiny) přede mnou ve frontě na skývu: „Čuo sam da ti Česi trče po cijelom svijetu po svakom vremenu. I još se smiju!“ Trefné…! V duchu si odpovídám: „Ovdje trčim kao lud!“ Proč? Protože mne to pořád ještě baví! Možná že ještě víc než před pěti lety…

…zato Sandhall si momentálně…no…už docela pár let…dopřává od běhu dost volna. Doufám, že nabírá síly na další kopce!

Sandhall Je to již nějaký čas, ale snad v té hlavně ještě něco zůstalo…volný víkend ve srubu v Deštném v Orlických horách s partičkou wowkařů je ideální příležitostí k vyplnění dalšího prázdného řádku v tabulce kopců. Nedaleká VELKÁ DEŠTNÁ je co by kamenem dohodil, takže stačí jen nazout boty a vyrazit vzhůru. Jako vždy jsem neponechal nic náhodě a důkladně se zaměřil na přípravu před samotným výkonem. Parta noliferů, soudek piva, hromada jídla, do pelechu nad ránem, nechybělo tomu snad nic. Ráno těžké nohy, hlava jako střep, zažívací trakt se bouří, ještě že je to na sraz se Šlehovýma z kopce a do základního tábora se jede autem…

Šleha Je to již nějaký čas, ale snad mi v hlavě ještě něco zůstalo…volný týden v baráčku na ostrově VIR, 100 metrů od nejmodřejšího Jadranu, jaký si dovedeš představit. Ideální příležitost k běžeckému prozkoumání ostrova, každý den spojenému s několikanásobnou nejlepší regenerací. Stačí jen nazout botky a vyrazit vzhůru…vzhůru? Nejvyšší bod ostrova nemá ani 200 metrů výškových. Jako vždy neponechávám nic náhodě a důkladně se před výkonem připravuji…do tří do rána, kdy zalézám do pelechu s teřichem plným dobrot a tekutin místního původu, jejichž procentní stupeň číselně bohatě (v procentech) převyšuje sklon místních kopců. Ráno hlava mapa, žízeň…ještěže tenhle ostrov má tak malou rozlohu. Včera večer jsme se totiž, při pohledu na impozantní hradbu pohoří VELEBIT, zvedajícího se před našimi zraky a nad ostrovem od obzoru k obzoru, s Karlosem rozhodli, že ho budeme velebit (samozřejmě ostrov, ne pohoří) – a oběhneme ho. Po obvodu…a schválně, kolik to hodí?

Základní tábor (Šerlich – sedlo)

Sandhall Výprava začíná v neděli ráno na náměstí v DEŠTNÉM v Orlických horách. Pro tentokrát jsme opět zvolili vyzkoušený a již několikrát osvědčený model nechat se někam odvést a vracet se po svých. V Deštném sedáme do vozu a frčíme do sedla na ŠERLICH, kde zakládáme náš základní tábor (zaparkované auto na parkovišti). Výpravu rozdělujeme na dvě složky: paní Šlehovou označujeme jako „cyklosložku“, zbytek je „běhosložka“. Akční cyklosložka sedá na bycikl a běhosložkou je vyslána dolů z kopce s jednoduchou instrukcí „jeď furt rovně z kopce a až narazíš na značku NERATOV, tak tam zastav a vyčkej na příjezd běhosložky“. Po startu cyklosložky pan Šleha očividně lehce znejistěl. Běhosložka má již bohaté zkušenosti, takže sází na jistotu a pohodlí místního dopravce. Autobus přijíždí na čas. Já se cestou do 1. výškového tábora kochám z okna ubíhající krajinkou, Šleha skrze přední sklo autobusu nedočkavě vyhlíží každou zatáčku, kde už se konečně objeví pozadí jeho drahé polovičky. Poznámka pro pozorného čtenáře: detailní fotodokumentace se z nevysvětlitelných důvodů ztratila.

Základní tábor (mořský břeh)

Šleha Výprava začíná ve středu ráno na břehu, u vigvamu místní části KOZJAK. Volíme již několikrát zde vyzkoušený model…pár kilometrů na rozdýchání a nahození ostatních životních funkcí, pár řekněme pohodových…a zbylých 10, 15, 20, 25?…děj se vůle boží. Na startu jsou na tom obě složky zhruba stejně – náhodní svědci by řekli, že jsou „na šrot“.

1. výškový tábor (Neratov)

Sandhall V 1. výškovém táboře je podle očekávání jako první běhosložka, cyklosložka má lehké zpoždění. Jsme ale tolerantní výprava, takže si krátké čekání zpestřujeme sledováním mumraje okolo místní dominanty – kostela Nanebevzetí Panny Marie. Zde bych rád uvedl jednu zajímavost a vlastně možná i takovou kuriozitu: výškový rozdíl mezi základním táborem (981 m n.m.) a 1. výškovým táborem (600 m n.m.) je totiž -381 m. Pozorný čtenář tedy rychle zjistí, že 1. výškový tábor je ve skutečnosti níže položený než tábor základní, což je neobvyklé. Nicméně tento fakt ani styl zdolání první etapy (běhosložka) nijak nesnižuje sportovní hodnotu celé běhoakce s pořadovým číslem 15.

1. placatý ostrovní tábor (7. km – levý konec světa)

Šleha V 1. ostrovním táboře se objevují obě složky najednou.1.tábor se nachází na konci světa. Tříští se tu jen vlny o nedávno položenou asfaltku a sebevědomí obou složek výpravy. Před třemi lety, kdy jsem po ní běžel naposledy, byla asfaltka hladká jako dětská prdelka. Dnes? Slané povětří a bouřkové vlnobití s ní provedly za tak geologicky krátký okamžik drsnou proměnu. Dnes vypadá jako dětská prdelka zasažená napalmem. Výškový rozdíl mezi startem a 1. táborem je 00 prd metrů a složka Karlos (ač, vzhledem ke své překlápěcí a kilometrové trénovanosti překlopil vícestupňových panáků daleko více než složka Šleha)) má dnes zhruba stejnou rychlost jako složka Šleha. Obě složky se tedy pro dnešek výkonnostně vyrovnaly. Pozorný čtenář proto rychle zjistí, že 1.ostrovního tábora, navzdory předešlému večeru, docílily obě složky ve formě, jež jim umožnila po nikoli konzumační, nýbrž po fotografické zastávce pokračovat ve stále ještě běžecky použitelném stavu poloplacatou severní hranou ostrova…k úplně placatému táboru druhému.

2. výškový tábor (Hanička)

Sandhall Z Neratova volíme klasickou variantu výstupu – normálku východní stěnou (po modré). Obě složky vyráží současně. Již v prvním lehkém stoupání po náročnějším povrchu je ale jasné, že cyklosložka zabalila zbytečně moc výbavy(asi velká svačina) a že tlačení byciklu do kopce ji příliš zpomaluje. Opět se zde projevuje zkušenost běhosložky a lepší volba výbavy/prostředků. Cesta vede hustým lesem stále mírně, prudce do kopce. Hustý les se občas rozestoupí a objeví se nádherné výhledy na okolní krajinu. Těsně pod 2. výškovým táborem se vzdálenost mezi běhosložkou a cyklosložkou natolik zvětšila, že se Šleha dočasně odděluje a vrací se zpět cestou k 1. výškovému táboru pomoci s tlačením cyklosložky půlkou běhosložky. Nakonec obě složky úspěšně dosahují předčasného vyvrcholení na Haničce. Aby nebyl náhodou pozorný, leč neznalý čtenář zmaten, tak HANIČKA je dělostřelecká tvrz – součást bývalého Československého opevnění.

2. placatý ostrovní tábor (11. km – uvala Biskupljača)

Šleha Z konce světa volíme klasickou variantu pokračování – na druhý konec světa. Okrajem ostrova po jediné cestě, asfaltce téměř kopírující jeho severní stranu. Obě složky jsou již řádně rozhicované, ba i jejich vnitřnosti. První stoupání, které dnes stojí za to, jejich hicy ještě zvýrazní. Až tak, že složka Karlos je nucena, po nějakých dvou kilometrech, své problémy za přítomnosti rozprchnuvší se havěti rozličných druhů rázně ukončit za kamennou zídkou jakési opuštěné usedlosti. Cesta vede rozpálenou, vlnící se silničkou se super výhledy na moře a ostrovy k nejbližší pobřežní vsi. Zatáčíme na levou ruku a sbíháme k roztomilému přístavu, nazvanému též roztomile – moravsky – LOZICE. Slézáme k němu, abychom zde předčasně vyvrcholili při pohledu na slunící a koupající se množinu krasavic, jakož i při počuchu na vonící otevřené již restaurační provozovny. Zejména složka Karel se zde cítí jako doma (ostatně jako všude), neboť žižkovská ulice zvané Biskupcova, plná krasavic a provozoven, se vyskytuje snad na celém světě – zde pod krycím názvem Biskupljača.

3. výškový tábor (Pěticestí)

Sandhall Další postup výpravy je jednoduchý, nastoupit na vrcholovou cestu (červená) a po ní se trpělivě prokousávat krok po kroku, šlap po šlapu, výš a výš směrem k vrcholu. Běhosložka těží s ušetřených sil a jinak nepříliš atraktivní cestu si zpestřuje výstupem a kochačkou přes vzrostlé smrky na rozhledně Anna na Anenském vrchu. Cestou dále neustále míjíme zbytky nečekaně zachovalého vojenského opevnění. Na PĚTICESTÍ (1004 m n.m.) dáváme krátký mezisložkový odpočinek, doplňujeme ionty a zvažujeme další postup. Pozornému čtenáři z fotodokumentace nejspíš dojde, že jsme se na Pěticestí potkali i s dalšími výpravami.

3. nejplacatější ostrovní tábor (16. km – uvala Lučica)

Šleha Další postup výpravy je jednoduchý. Nastoupit na pobřežní cestu (betonové pláže a asfaltová silnička) a po ní se trpělivě prokousat – krok po kroku, šlap po šlapu po placce směrem k centrálnímu PĚTICESTÍ – sbíhání silnic na diagonále ostrova. Z pláží nás udivenými pohledy sledují stovky vodorovných postav. Vítané zpestření nudných kilometrů na betonu. Obě složky si cestu zpestřují hydratujícím občerstvením v místní trafice, ze které se na nás směje sličná trafikantka. Krátký odpočinek, doplnění camelbagu složky Karlos, zvážení dalšího proplazu. Pozornému čtenáři nejspíš dochází, že jsme na tomto úseku ztratili předpředposlední žalostné zbytky energie a také předposlední zbytky optimismu pro další pokračování výpravy.

4. výškový tábor (Pod Jelenkou – sedlo)

Sandhall Cesta z 3. do 4. výškového tábora je cca 7 km dlouhý, krásný, ale exponovaný traverz. Místy je terén pro cyklosložku natolik náročný, že se výprava musí dočasně rozdělit, tak aby se v zápětí zase bezpečně spojila. Každopádně cesta kolem KUNŠTÁTSKÁ KAPLE, přes TETŘEVEC, HOMOLI a KORUNKU je jedna z nejhezčích z celých Orlických velehor. Zde nebudu pozorného čtenáře zbytečně unavovat nejapným textem a nechám ho ať se sám pokochá přiloženou fotodokumentací. Zejména pak místní bujnou vegetací a vypracovanou muskulaturou členů běhosložky.

4. placatý ostrovní tábor (pravý konec světa – 20. km)

Šleha Cesta z 3. do 4. placatého tábora je cca 7 km dlouhý, nejprve krásný, později hnusný traverz – nejprve je terén na břehu mořském prosycen vůní slané vody, restaurací a opalovacích krémů, po opuštění pobřeží se odér mění na směs výfukových plynů z nedaleké spojnice levé a pravé strany světa, šotolinového prachu a potu obou běžeckých složek. Každopádně – cesta je rovná, rovná, dlouhá, rozpálená a dlouhá, dlouhá, dlouhá. Nebudu pozorného čtenáře unavovat popisem dlouhé, dlouhé a rovné rovinky ani ho zde nebudu trápit fotografiemi zástavby a dlouhé, dlouhé, dlouhé a rovné rozpálené rovinky – jistě si obé dokáže snadno představit. Důležité je, že obé jest zakončeno pravou hranou světa, která je již poněkud fotogeničtější. Na východní straně ostrova se totiž nachází nepravidelně zaplavovaná brakická pláž s rostlinstvem, přizpůsobeným mořské vodě, mělký průliv s bohatým, značně profláklým nalezištěm mušlenstva a zejména dokonale fotogenickým VIRSKIM MOSTOM, spojujícím východní okraj světa s jeho brutálně civilizačním zbytkem. Zde se již obě složky výpravy, zejména složka Karlos, rozloučily s předposledním zbytkem energie.

Vrchol (Velká Deštná)

Sandhall Závěrečný 1,5 km dlouhý technický výšvih (asfaltka) na vrchol byl podle očekávání skvěle zvládnutý jak běhosložkou, tak dokonce i cyklosložkou. To jen potvrzuje sportovní kvalitu a úroveň celé akce a všech zúčastněných. Všichni si dosažení vrcholu VELKÉ DEŠTNÉ (1115 m n.m.) dokázali po právu užít a v euforii vzduchem lítaly nejen čepice, ale dokonce i obuv. Jen pro informaci a pozorného čtenáře, který si zajisté z vrcholových fotografií všiml absence jakýchkoliv výhledů a panoramat. Na vrcholu Velké Deštné(dříve Sedmihradská hora) není žádná vyhlídka ani vyhlídková věž. V historii bylo učiněno několik pokusů a vybudování těchto staveb, ale bez úspěchu. Díky místnímu drsnému klimatu na vrcholu prostě žádná stavba dlouho nevydrží a je brzy sfouknuta do údolí. Svého času se Velká Deštná mohla dokonce chlubit hned dvěma nej – nejvyšší hora ORLICKÝCH HOR a zároveň měla na svém temeni nejmenší rozhlednu tohoto pohoří. Ve výšce pouhých pěti metrů se nalézala jednoduchá vyhlídková plošina. I těchto pět metrů však díky kůrovci stačilo na to, aby se z ní otevřel úchvatný kruhový rozhled.

• 

• 

Placatol (městečko Vir – cca 22. – 25. km)

Závěrečný, až moc dlouhý, těžce zvládaný, rozhodně však oku lahodící švih okolo jižních pláží s lehátky, obsazenými oku lahodícími skulpturami na témže, potvrdil původní předpoklady o dnešním vychutnávání si krás ostrova a též o sportovní kvalitě obou složek výpravy, kterou si však již téměř nedokázaly vychutnat. Vzhledem k poslední fázi totální devastace, zapříčiněné špatným režimem příjmu tekutin, macerací propocených těl a demoralizací nadkrčních částí téhož. Přesto všechno byl průběh městečkem VIR vrcholem dnešní taškařice. Vir se může chlubit třemi nej – jest největším sídlem ostrova, čítajícím mimo turistickou sezónu 10 000 oveček a při ní xkrát více, zároveň jest sídlem s nejhustším výskytem roštěnek a…v neposlední řadě má jeden jeho okrsek čest hostit nejoddanější konzumenty místních poživatin, panoramat a cestiček, jaké si jen dovede představit – t.j. složky Karlos a Šleha. Díky místnímu drsnému klimatu a nezřízené konzumaci tu však tito konzumenti neudrží energii k běhu příliš dlouho. Ještěže se nerozhodli oběhnout za průlivem od levé strany světa k pravé straně světa rozkládající se pohoří VELEBIT!

• 

Návrat do 1. výškového tábora a slovo závěrem

Sandhall Mezi horolezci je obecně známo, že tou náročnější částí není zdolání vrcholu, ale naopak sestup z něho. Nejvíce zranění a smrtelných úrazů se díky fyzickému vyčerpání a ztrátě koncentrace stává právě při závěrečném sestupu. A zde se opět projevila obrovská zkušenost a fyzická zdatnost naší celé výpravy. 3 km dlouhý sešup po asfaltce si cyklosložka dala nejspíš s prstem v nose, přesně nevím, protože nám bez jediného šlápnutí zmizela hned za první zatáčkou. Naopak běhosložka si to opět poctivě odmakala až do konce. A pokud má pozorný čtenář pocit, že je poslední kapitola lehce odfláknutá, tak má pravdu.

Na závěr bych chtěl poslat vzkaz těm dvěma asiatům: „Ai không chạy không sống, chỉ sống sót. Chạy thành công!“

Návrat do placatého tábora a slovo závěrem (27.-30,3. km)

Šleha Mezi placatoběžci je všeobecně známo, že tou nejnáročnější částí tropického výběhu není jeho vlastní vzdálenost, ale naopak jeho úplný konec. Nejvíce dehydratací a výronových úrazů se díky duševnímu vyčerpání a ztrátě orientace stává obvykle při závěrečném zblbnutí, za které tentokrát může složka Šleha... …neboť na 28. km, na dohled již cíli, téměř u domácího břehu, pouhých 300 metrů od vigvamu, donutila složku Karlos proběhnout všechny uličky místní části KOZJAK trasou tvaru hřebenu tak, aby se celková kilometráž výběhu zastavila nad číslem 30!

Pokud má pozorný čtenář pocit, že všechny kapitoly byly opět lehce ujeté…tak má naprostou pravdu.

Na závěr by složka Šleha chtěla poslat vzkaz těm několika viřanům, stojícím patrně stále ještě s lahví rakije u pekarnice: „Tko ne trči, ne živi, ​​samo preživljava. Živjelo trčanje!

Sandhall

Šleha