…tedy spíše na jeho jihovýchodě. Když už tu člověk jednou tak nějak je, má koukat, aby tu doopravdy byl. Ne jen přiletět, zalézt do hotelu…a pak se pohybovat mezi bazénem, hotelovou pláží, barem a jídelnou. To není nic pro ortodoxního běžce. Na Kypru, notoricky známé „válecí“ destinaci, se Šleha přece nemůže válet jen tak. Je ale čtrnáct dní dovolené dost dlouhá doba (i pro běžce, notně zdevastovaného dlouhým sportovním životem) na to, aby si během ní našel trochu čas na krocení své lenosti? Aby i s objektivním handicapem šesti křížků na krku naběhal na ostrově alespoň stovku kilometrů? Ano. Jak se mu to mohlo podařit? Navzdory skleróze, kvůli níž si (kromě posledního výběhu) vždy zapomněl vzít s sebou pitíčko, navzdory tomu, že si téměř pokaždé zapomněl vstrčit do pazoury večer svědomitě přichystanou půllitrovou petku s H2O? Proč se mu to podařilo? Protože potěšení z poznávání a z běhu jest přece silnější než potěšení z chlastu!
První výběh – Půlmaraton na uvítanou s tropy – 21,6 km
„Přece se pro ní nebudu těch 200 metrů zpátky do ubytka vracet, pořádná Šleha musí něco vydržet“, mumlám si pod vousy, zatímco se mi už už chce slunce zpoza východního obzoru vyloupnou do ksichtu. Je sice půlka září, ale Kypru je to jedno. Červenec nebo září, večer teplota nepadá pod 22 st. a ráno je úplně stejně. Jen co ale „punťa“ vystrčí čumáček, rychle si povyskočí až ke třicítce…a v poledne je pro běžce vymalováno. Moře kolem dokola prostě nedovolí pevnině ani ň – přes noc jí nedá šanci ochladit se. Tudíž si běžec může nechat o brouzdání krychlemi v ranní rose jen zdát. Stoupám prašnou „silnicí“ kamsi nad turistické město AYIA NAPA a jsem rád, že jsem do kufru vhodil terénní křusky. V silničkách bych na těchhle venkovských silnicích nad městečkem, střídajících povrch od prašné cesty jak z cementu přes drsnou kamennou šotolinu až k nahrubo uhlazenému betonu, asi nepochodil…tedy nenaběhal. Rozhodně se vyplatí nazout trailovky – pokud tedy zrovna nechceš leštit červeně natřenou cyklostezku, která se tu pro milovníky hlaďoučkého asfaltu také pár kiláčků vine. Jihovýchodní cíp Kypru,, po kterém se Šleha právě pohybuje, se ve vnitrozemí nevyznačuje nějakou bůhvíjak dech beroucí krajinou. Platí to ovšem jen pro vnitrozemí…od moře se zvedají pozvolné kopce, nedosahující výše než do několika set metrů, porostlé v září povětšinou polosuchými keři, střídanými řídkými hájky borovic a jiných suchomilných stromů, V této lokalitě se skvěle daří ptactvu, které je zde ovšem také permanentně stříleno! Na hojných místech sice běžím kolem jasně viditelných sloupků s cedulemi se zákazem lovu, ale přečasté výstřely z dálky i z blízka mne utvrzují v tom, že si z nějakých zákonů a příkazů místní „nestřílí“. Berou si je pramálo k srdci. Ještěže mám na sebe nasoukané ostře červené triko – přerostlé červené kolébavé tučňáky tu nesestřelují. Přesto se mi několikrát stane, že mezi výstřely a vylekanými vzlety koroptví, bažantů a jiných opeřenců vidím velmi zblízka shluk letících per nebo slyším za ušima podezřelé vrnění. Broků. Sbíhám, občas se obezřetně ohlížeje, zpět k pobřeží, které se ovšem naopak krásou krajiny vyznačuje! Sbíhám ke CAPE GREKO. Tomuto „rohu“ Kypru vévodí tabulová hora, ne nepodobná té nad Kapským Městem v jižní Africe. Běžím, slunce stoupá a já, řádně již vysušen, kopíruji pobřeží po trailu zvaném EUROPEAN WALKING ROUTE E4, kolem starodávného, bíle a modře svítícího kostelíčku AGIOI ANARGYROI, s nímž v pozadí se vedle ještě bělejší veteránské „pragovky“ fotí zaláskovaní novomanželé. Běžím podél skal barvy bílé kávy a kolem nejmodřejší BLUE LAGOON nad skalními branami, mosty a jeskyněmi, vymletými příbojem, větrem a bouřemi až k MYS GREKO… …a také zpět…do oběda je ještě daleko, když se zcela dehydrován, dezorientován a zmaten posledními kilometry na vlnící se cyklostezce, doploužím – pronásledován předtím ve skalách nesčetnými ještěrkami (jako plazy) – na ubikaci, kde si paní Šlehová-Kolombová, do růžova vyspaná, drže v ruce vymodlenou lahev – významně klepe na čelo.
Druhý výběh – „Plof, plof“, na severozápad, „plof!“- 13,7 km
Planiny nad Ayia Napa. Lovecká sezóna pokračuje, červené triko to jistí. „Plof, plof“ se ozývá snad ještě častěji než předevčírem. S tím rozdílem, že jsem ještě více na ráně. Jediná ochrana? Vhodná barva trika a běžet důsledně po cestičkách. Dobrodružství s prohlídkou hadů, občas hadic (zavlažovacích) a vegetace si odpustit. Mezi křovinami bych byl pro nějakého místního Pampaliniho snadným terčem. Povrch cest střídavý – šotolina, šutry, písek, prach, suché jehličí borovic. Velice pestré – povrch, sklony i výhledy. Lovce jen slyšíš, nevidíš a živáčku tu nepotkáš. Ani u dominanty na nejvyšším bodě dnešního výběhu, u kostelíčku AGIOS ANTONIOS. Zpáteční cesta – hlavně její závěr po notně rozpálené silničce – už moc příjemných pocitů vysušenci nepřidá.
Třetí výběh – Městem Ayia Napa k západním plážím – 10,2 km
Typické pobřežní letovisko. Ležící za mořem a za hranicí všedních dní. Jen lehce narušené covidem. Nad pobřežím, večer plným bujarého života, se po pár stech metrech rozprostírá prstenec (nejspíše covidem) zkrachovaných a vybydlených restaurací, barů, obchodů, služeb a hotýlků. Ještě výše pak úzké uličky, ve kterých je kumšt se vyznat (obzvláště když musíš jet vlevo, sedět přitom jako řidič napravo, nucen šaltpáku obsluhovat „béčkem“ :-)).
Sbíhám okolo zaprášených výloh a zamčených recepcí k naštěstí ještě spící džungli letoviska. Ulice krásně ve stínu, prázdné. Běžím v poho sám, aniž bych (kromě tří běžců) kohokoli potkal. Po pobřeží se vinou malebné promenády, určené ovšem spíše pro chůzi. Na kroutících se chodníčcích, dlážděných kameny různých tvarů spojených betonovým pojivem, musí dávat běžec – tučňák stále pozor…aby sebou neřízl, v klasické imitaci běhu šoupaje podrážky max. centimetr nad povrchem… …zálivy se střídají s menšími i většími plážemi, s výhledy k hotelům, do skal a v nemenší míře i na umělecká díla sochařů z celého světa. Lidí jako šafránu, pár nadržených běžců ovšem potkávám. Poněkud kratší výběh se dnes dal v pohodě „skousnout“ i bez vody.
Výběh čtvrtý/spíše výšlap – Na nejvyšší kótu Kypru – 10 km
Jestli má někdo dojem, že na Kypru přece nemůže existovat národní tým ve sjezdovém lyžování, je na omylu. Přesvědčil jsem se o tom, když jsem chtěl zaparkovat pod místním OLYMPEM (1951 m.n.m.) Pojmenovali jej tak angličtí správci ostrova, pod nimiž Kypr „úpěl“ do roku 1960, aby si ho po dalších 14ti letech dobrou polovinu znovu „ulouplo“ Turecko. Ostatně – bylo to jediných 14 let v dějepisné historii ostrova, kdy byli Kypřané opravdu svobodni a sjednoceni v celistvý útvar. Od nejstarších záznamů v historii jej totiž postupně dobyli Asyřané, Egypťané, Peršané, Makedonská říše, znovu Egypt, západořímská i byzantská říše, dále několik chalífátů, francouzští Lusignanové, Benátská republika, později jej ovládali 300 let Osmané a od roku 1878 už zmíněné britské impérium. Pane jo…řekl bych, že dost pestré. Však je to také poznat na památkách po celém ostrově.
Nejvýše položené parkoviště, položené ve výšce dobrých 1800 m.n.m. je tedy rezervováno pro členy kyperského lyžařského svazu. V září ve 30 stupních celsia se tomu nechce moc věřit. Sloupy několika lanovek vedoucích od nejvyššího bodu pohoří TROODOS ale svědčí o tom, že sněhu je tu přes zimu dost. Kdo by si to představil na ostrově, zalitém 280 dní v roce sluncem. Hora, po jejímž úbočí se černá, červená a další 2 sjezdovky vedoucí od vrcholu vinou, je na něm nepřístupná. Člověk se musí spokojit s nejvyšším sloupem v létě zavřené lanovky, který je zapuštěn do hory jen asi 10 metrů výškových pod ním. Nad vlastním vrcholem se za plotem rozkročila armádní základna a koulí se po něm kupole radaru. Od plotu základny se s paní Kolombovou – Šlehovou spouštíme…po sjezdovce. Kamennou lavinou…a chvílemi i po zadku. Moc krásný trail se pod sjezdovkami dá proběhnout. Téměř po vrstevnicích se ale kolem hory točí dva. Vybrali jsme si ten kratší. Luxusních 7 kilometrů skoro do kruhu v nadmořské výšce mezi 1800 – 1900 metry n.m. Čistší a léčivější vzduch jsem snad ještě nedýchal. Nadechneš se zhluboka nosem…a intenzivně tě v něm zaštípou silice z četných černých borovic, cedrů a mnoha druhů voňavých trav, bylin a sukulentů, rostoucích na převážně kamenitých svazích hory. Kdo má chuť na delší trasu, může si naložit o 6 kilometrů více, s tím rozdílem, že zhruba o 100 m výškových níže. Oba traily jsou vzorně vyznačeny kilometrovníky. Ten vyšší jsme proti směru hodinových ručiček absolvovali s paní Kolombovou-Šlehovou jako jediní – všichni ostatní, což bylo v součtu asi 30 turistů, poctivě dodržovali směr na pravou ruku, od nuly. Z obou tras se otevírají nádherné výhledy do všech světových stran. Na jednom místě jsme dokonce viděli obě moře najednou. To, které se k jihu rozprostírá někam k Egyptské Alexandrii, i to, které na severu šplouchá u tureckých břehů. Opravdu parádní výhled! Kypřané vysadili v nižších partiích hory na 6000 cedrů, které jsou z výhledů krásně vidět. Je jasno, kolem 22 st. C, ale jeden se i v téhle nadmořské výšce cítí jako v poctivé české „třicítce“. Slunce má horskou sílu. Pro milovníky trailu, kteří na něj myslí i při válení se na pláži při rodinné dovolené, je tohle zpestření ideálně stráveným dnem na Kypru. Z LIMASSOLU jsi autem v nejvýše položené vesničce na Kypru (TROODOS – cca 1715 m.n.m.) nahoře za necelou hodinku a z jakéhokoli jiného místa ostrova za max. 2 hodiny jízdy po pohodlných silnicích.
Výběh pátý – Trochu kultury – 11,3 km
Na okraji letoviska Ayia Napa, přímo pod pohodlnou cyklostezkou, pořádají každoročně na jaře sochaři své sympozium, aby do přírodní výstavní síně přitesali další exponáty. Můj odhad – 250 soch a skulptur. A je na co se dívat. Od ubikace to mám jen něco přes čtvrt hodinky běhu, tak proč si výstavu pod širým nebem za východu slunce neprohlédnout. Zajímavé osvětlení má své kouzlo. Kulisa moře na pozadí soch je parádní, oči a srdce unavené během vnímavější.
Přidávám seběh k pobřeží, na kterém si příroda rovněž „sochařsky“ zařádila. Vysochala do břehů jeskyně, útesy a tzv. „mosty lásky“. Vracím se přes probouzející se město kulturně i sportovně nasycen, vysušen a dokonale připraven k prolití a nasycení.
Tak proč bych si taky tak trošku nezasochal, když materiálu je na pláži víc, než na egyptské pyramidy…
Výběh šestý – Na stolovou horu – 17,5 km
Pořád nemůžu pochopit, jak je možné, že dodneška někteří lidé věří teorii o tom, že Země je placka, když při pohledu na otevřené moře sám jasně vidím, jak se moře na obzoru stáčí do oblouku…ze samého konce Kypru je to vidět krásně…
…Kypr je také napůl řecký. Vzpomenu si na to hned poté, co vyběhnu. Před půl hodinkou totiž vystartovalo nevím kolik a později jej dokončilo 167 neuvěřitelných žen a mužů z celého světa do SPARTATHLONu 2021 – do nejmaratonštějšího ze všech maratonů. Do závodu dlouhého 246 kilometrů. A mezi závodníky běží i 1 žena a 12 mužů z Česka. Já, který mám za sebou jen několik běhů delších sta kilometrů, si nedokážu takovou běžeckou dálku představit…to ještě nevím, jaký fenomenální úspěch naši získají…
…já si dávám uprděných 17 a půl kiláčku na stolovou horu nad CAPE GRECO. A pak z pohodlí pláže a regeneračního a masážního slaného nálevu o teplotě 28 stupňů on-line sleduji, jak se ultráši posouvají po vzoru Feidippida z Athén do Sparty, aby tam mohli soše Leonidase políbit…palec u nohy a vysloužit si . Ze stolové hory je na hraně viditelnosti (díky předchozím větrnějším dnům) také vidět část hornatějšího pobřeží Sýrie nebo Libanonu. Leží nějakých 150 kilometrů za zakřiveným mořem. Stolová hora má ještě druhé plato, ale na něj se dnes ani nikdy jindy nepodívám, abych mohl očí dát rozšířit sbírku panoramat. Plato je totiž opět za zábranou z plotů obsazeno kyperskou armádou…a já se tomu po seznámení z dějinami Kypru vůbec nedivím. Když jste věčně ohrožováni ze všech stran?
Výběh sedmý – Poslední, těsně před odletem – 16,5 km
Je stále co objevovat. Nezbývá na to ale dost času. Kufry zabaleny, letadlo ale vzlétá až za několik hodin a hotýlek musíme opustit za tři. Proč se tedy, (ohromen výsledky českých běžců na zmíněném Spartathlonu!!!) ještě naposledy neproběhnout, že…
| Celé jméno | st.číslo | Stáří | S. | Země | Rok | v cíli | Čas |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2. Brunner Radek | 123 | 46 | M | Česká republika | 2021 | 2021-09-25 06:17:49 | 23:17:49 |
| 3. Šumny Milan | 100 | 44 | M | Česká republika | 2021 | 2021-09-25 06:53:19 | 23:53:19 |
| 6. Horčička Jiří | 233 | 40 | M | Česká republika | 2021 | 2021-09-25 08:10:57 | 25:10:57 |
| 12. Jirásek Marek | 256 | 48 | M | Česká republika | 2021 | 2021-09-25 09:56:59 | 26:56:59 |
| 23. Herejt Petr | 186 | 45 | M | Česká republika | 2021 | 2021-09-25 11:30:04 | 28:30:04 |
| 53. Koblic Zdeněk | 115 | 50 | M | Česká republika | 2021 | 2021-09-25 15:34:58 | 32:34:58 |
| 94. Bodnarová Iveta | 122 | 45 | F | Česká republika | 2021 | 2021-09-25 17:32:56 | 34:32:56 |
| 100. Kříž Petr | 318 | 51 | M | Česká republika | 2021 | 2021-09-25 17:41:39 | 34:41:39 |
Jednoduchý výběh tam a zpátky, částečně po cyklostezce, na kterou navazuje silnička k náhorní plošině, ze které se otevírá téměř kruhový rozhled, směrem k moři ukončený…vojenskou základnou se čtyřmi vysokými vysílači. Vojáci obsadili spousty významných vrcholů a mysů v zemi, fotky zdálky jim ale nevadí…
…unavit se před letem není k zahození. Cesta domů pak rychleji uteče, zkrácená o příjemné poklimbávání v monotónním hukotu leteckých motorů.
Jak se tedy běhá na KYPRU? Moc dobře. Po každém běhu skvělá regenerace, luxusní vzduch, prosycený solí a silicemi ze středomořské flóry, všechny představitelné terény, zdravá strava i tekutiny. Jediným minusem (pro sovy) je nutnost vybíhat již brzy ráno. Běžče, neboj se jet na Kypr, zaběháš si tu dle chuti…a téměř bez omezení. Šleha Morová
Šleha běhá... 