Běkolilové opět v nirváně…aneb KOLOBĚH 2021

Tak můžu jet na ten Říp?                                                                                                                             Zůstaň doma, aspoň neuděláš žádnej průser.                                                                                               Vždyť je to venku povolený. A my už jsme s Kájou domluvený.
Ty nemáš jiné zaměstnání!?  

…rozmohl se nám takový nešvar. BĚKOLIT! To jsme potřebovali jako sůl…vždyť už jsme všichni vymlácený…není už únosný pořád jen zahřívat pelíšky. Musíme přece na vzduch….celý dva roky…celý dva roky trvalo, než se to povedlo…zase se zrakvit na cestě od rotundy ke kanálu.

Že by jsme měli zase po ptákách? Co vidíš? Autobusy a kamióny. Tak vidíš… Od 4.12. 21 spolu můžeme zase úplně normálně běkolit, bráško. Když jsme teď konečně zase něco jako brácha a ségra – běkolista a běkolistka. Protože je jasný, že mezi sourozenci jsou některý jiný věci naprosto vyloučený, víš? Naprosto vyloučený!

S nadšeným mladickým zaujetím 
a s urputným stařeckým dupotem
hodlám dnes malinko zeštíhleti -
dokonce k běhu jsem ochoten.


Sedět jen, čumět pohledem Sfingy?
V provazech zdí vymetat ringy,
v paprscích TV spoléhat na dopingy?
V nejlepším případě s přáteli ingy
v indooru mydlit golf, pongy a pingy -
pro mrzký peníz, pro holdingy
či čísi plytké marketingy?
My - cyklotučňáci - s jinými Pingy
radši víc luftu...cyklo a joggingy!


Tak jsme s Kájou vyrazili na Říp. A ostatní taky. Stihli jsme projet s busy a kamiony jen tak tak...před kalamitou...z autobusů nás vyhodili ještě dál od rotundy než obvykle - aby nezůstaly zapikolovaný někde na aleji k hoře ve stromu a aby se před narůstající kalamitou (u Muzea 4 cm!) stačily vrátit do depa...

Dé jednička ucpaná, dé osmička taky stojí -
všichni se pachtili...a teď jsou v loji.

Pachtili hromadit, do skladů vnášet,
teď vidí vloček mrak k štrůdlům se snášet.
Moderní doba arsenál zbrojí -
nám zbyde? Pohoda od Řípu k Troji!

Co zvolá běkolil na svaté hoře?
“Zahoďte do šrotu plechové oře,
sedlejte nirvánu, kola a soby -
ať žije poklidné běkolí hobby!


Tlačit hromadně tělesné schrány a zasněžený kola na poľadovici do 33ti procentního prďáku? Zmrzlí jako štolvertky? Když si nejmíň třetina z nás, zvyklá na Mikulášský standart teplot a srážek, obuje obligátní slajkový silničky? Když má dobrá půlka z nás kvůli věčným karanténám naběháno sotva pár desítek kiláčků měsíčně? Když si každý druhý(á) z té druhé půlky stěžuje, že ho(jí) tuhle bolí, támhle píchá a tadyhle seká?
Paráda! Stát zatuhle a zasněženě desítky minut pod rotundou jak antarktický tučňáci? Luxus! Až nahoře zjistit, že sis flašku na kolo i s gelem a fíky nechala ležet v dávno už před kalamitou uprchlém autobuse? Bomba! Vědět, že je ti 25, 30, 40, 50, 60, 61 a přitom se po uplynulých necelých dvou letech cítít na 55, 60, 70, 80, 90, 91?...na vrcholu ŘÍPU?
Nirvána!

Míval jsem trička, však ony teď nezahřejí,
zlý vítr je vzal a v šuplíky nasoukal...
...míval jsem trenky, leč i ty nás opouštějí -
říkám vzal je ďas, já najdu je jarem zas.

Nás zahřívá adrenalin z očekávání věcí příštích a zrychlený předstartovní tep.

Když všichni v sobotu dotloukaj špačky,
my dupem krajem - máme už den.
Skrz vločky máčíme hadry do pračky,
plníme spolu dvouletý sen.

Když všichni vypouští pod duchnu krakeny,
my už to pražíme sobotním tichem.
Frňákem obřím i nosánkem červeným
vsáváme časovan adventním čichem.

Když všichni staví na kafe s bordelem,
my metem smetí joggingem z hlavy -
zatímco z lógru občas se poserem,
KOLOBĚH průjem psychický staví!


Pan kastelán zase přišel. Je na něj spolehnutí. A odemknul nám Rotundu. Co bych si počal, kdybych před startem nemohl na chvíli promrzle spočinout v kapličce u Jiříka...co bych si počal, kdybych s ním nemohl, pravačku položenou na jeho kamenné koleno, chvíli před závodem porozjímat a přijmout požehnání z jeho nehybné ruky, zapichující právě ostrým kopím draka netečnosti, draka lenosti, draka strachu?


Pan kastelán zvoní...zvoní na zvon Maruška...zvoní na zvon Vojta (nebo Jiří - nebo jak se ten velkej zvon s krásným startovním bimbáním vlastně jmenuje? Jestli ve zdraví doběhokolím do cíle, budu si ho muset vygúglit)...START!

Rozrážíme sněhovou oponu a j(e)deme se...klouzat...do prvního letošního sněhu.


Přilétá z mraků nad severním pólem,
by v nízkém tlaku pokryl vše kolem.

Prosinec blátivý se pod ním ztratí -
svět z jeho návštěvy zcukernatí...
...zmlsaný řepný aviatik,
rafinovaný třtinový skaut.
Pozval nás na bílý raut.

Nabízí okoralé štóly aut,
kremrole starých pneumatik,
laviček bohatě sypané koláčky
i v sladké rohlíčky zamrzlé zatáčky.

Tyčinky plněné letokruhy,
cukrová jezírka z pod sítka lesa,
plech plný polí s tolika druhy...
...no prostě samá delikatesa.

Vše zdarma, on totiž platí -
prosincem zrozený tatík.
I čistou kecku a běžeckou slinu -
vrah bláta, sádla...a inzulínu.


Nevím, jak běkolilky běžely z druhé strany hory, ale my běkolilové jsme ihned po tom, co se za jízdy z Řípu zadní kolo bicyklu objevilo před předním, ukončili běkolení, z bicyklu slezli a počali pouze běběžet...až k úpatí hory, k parkovišti...rozkaz zní jasně, zastavit na místě srazu pod Řípem. Není čas zjišťovat, koho při tom přejedu či přejdu...
Dneska je to masakr. Nádhera, křupající pod pnojmatikama a pod křuskama, mrkání proti miliónům vloček, klouzání po polňačce, silnici, poli, z rokle...Karolínko, ty nám jenom hoříš!...už je ti teplo, děvče?

ZÁPECNÍCI VŠECH ZEMÍ, VYLIŽTE SI PRDEL!
Něco tady syčí...
...na ciferník přisává se hejno malých albínků.
Rozpálený raťafák jim krátí život jepičí...
...a zmrzlá řasa uděluje výjimku.
Ztuhlý sajrajt propadá se do ticha,
zatuhly i rety běhavého romantika.

Koukněme se na ni,
na tu bílou omeletu,
svět se z bláta vymanil...
...a vypadá hned k světu
                                Kolombová v klidu a teple domova hňácá vanilkový těsto na rohlíčky...                                                            To je pohoda, když není táta doma!                                                                                    

Běkolilové a běkolilky venku funí. Běkolí jak splašený...         
...něco ti je?
Nic mi není.
To ti tak budu věřit, že ti nic není, když jsi támhle v kopci hekla.
Já nehekám.
Hekla jsi, neříkej, že ne. Proč bys jinak hekala, kdyby ti bylo dobře? 

Není ta cesta trochu klouzavá?
Koloběhy Hanky a Martina v zimě přece musí být trošičku klouzavé...na povrchu.
Koloběhy? Slyšel jsem dobře? Řekla jsi Koloběhy?
Hanky a Martina Koloběhy přece. Pravý Hanky a Martina Koloběh je na povrchu trochu klouzavý a uvnitř hodně kyprý a vláčný!
Ale mluvila jsi o vynikajících hliněných závodech?
Mluvím o senzačních Hanky a Martina zasněžených Kolobězích.
O typických, nefalšovaných hliněných závodech? A ty se je opovažuješ nazývat...
Ano - skvělý, klouzavý, prvotřídní sněhový Koloběhy.
Hliněný, podělaný, zaprasený závody!
Funíme čím dál a každou chvíli sebou někdo třískne o zem. Už od paty Řípu nemáme pod sedlem...zajímalo by mě, kde udělali soudruzi ze šroubáren chybu...šroubeček se vyšrouboval drncáním na šutrech, schovaných pod zasněženým listím. Jedeme na kaďáka - a přesto nám ještě neupadly ani nohy, ani prdel!
Nefňukejte, ztuhlá lýtka, stejně pořád poběžím - 
dodám impuls dynamický nožním svalům drůbežím...
...nereptejte, zmrzlá stehna, mějte jen na zřeteli -
vaše repty stejně končí natrvalo v prdeli!
Poslouchejte, slabé hýždě, mozek stejně zvítězí -
nic jiného nežli máknout za tím přece nevězí.
Karolínko, copak se stane, když hodíš obyčejného běžce na zem?
No rozfláká se.
Správně, rozbije se. Obyčejný běžec se rozbije. Tak tomu skutečně dřív bývalo, že se obyčejní běžci rozbíjeli. Pak se ale dalo pár chytrých hlav dohromady...
...hihihahihi...
Ty, neškleb se! A řekli: Dost! A vymysleli Koloběh, aby se ti rozbitní běžci stali nerozbitnými běkolisty! A není náhodou, že ten pár chytrých hlav se sešel v České prvobytně-pospolné kapitalistické republice!
Na pláních silně fouká do držtičky. Dřeme jako koně, kloužeme i v crossových botkách, natož v silničkách. Přesto je nálada (jako vždy na Koloběhu) vysoko nad bodem mrazu...kilometr uteče tak rychle, že ani nemrkneš...zato oči...

...třicet tisíc kroků, 
třicet tisíc mrků - 
klušu v divné grimase, 
zavile a zarputile.
Přesto ulpí na řase 
závěj během chvíle - 
poprvé dnes lituji, 
že nenosím brýle.

Prosím, prosím, stačily by eskymácké škvírky, 
začaly už praskat v bulvě jemné žilky!

Nevěří mi Kuba, 
nevěří ni Anička - 
jak jsem bulvou škubal,
dostal jsem křeč do...víčka!

Přes zasněžené lesy, rokle i vesničky se poslední roklí dokloužeme k matce českých řek. Klouzání extrémní, není kde se chytit nějaké opory, … … udělej si tam značku…jak, jak mám udělat značku, když se nemám čeho chytit, ty vole?! Pedálem, ne, ty brďo!

Není vůbec na škodu zažít víkend u řeky. 
Provádíme klasický rychlý atak na špeky. 
Scházeje se ospale po páteční noci, 
myslíme si interně: "To jsme ale cvoci"! 
Vydávajíc po trati heky, jek a skřeky. 

Nekonečná rovina nad řekou, přerušená roklí pod Máslovicemi a poli před Větrušicemi, poslední energii rychle odebírá, takže něco do chřtánu každý jako když najde...občerstvení je připraveno. Jen zralá děvčata z Nové Vsi a Ouholic si ho nechala na příští rok. Za zámkem v Nelahozevsi a na silničce u jezu v Klecánkách jsme se ale mohli o5 pěkně natláskat...

300 ranních neposedů 
zbavuje se drog a jedů.
Hřích roků tu odtéká 
z běžícího člověka. 

300 ranních neposedů
cpe se cukry z mňammňam jedů -
hřích ze žrádla přitéká
do stojícího člověka...

...klus a cukry póry zbytní, 
otevřou nám stavědla - 
jen pozor na otvor řitní, 
by trasa zas nezhnědla!

Běžíme přes mrazivé prostory Sluneční soustavy…

 Kde to jde rychle? Či pomalu? 
Jupiter, Saturn, Uran a Pluto - 
vakuum v buňkách kouše tu do svalů, 
pár nervů v hnátách uskřípnuto.

Merkur a Venuše jsou jenom kousek,
Země, Měsíc, Mars plus dvě brambory - 
kapky na hárech či šedých vousech 
zvolna tu namrzaj, funění navzdory. 

Kam až? Pěkný kus za Slunce - 
plus mínus pár blbých kiláků. 
To pravé? Nehřeje na šunce 
ani na čelenkách květáků!
Střídáme v čím dál kratších intervalech, přibližujíc se k čím dál bližšímu cíli. Máme čím dál čistší botky, čím dál víc vymetená zákoutí duší...a čím dál víc jsme unavenější...tím dál víc jsme vysmátější...
...dáváme kuličkám rok, maximálně dva!  


Na mírných kopcích 
před známou obcí 
s cedulí Praha 
napadl první poprašek...
...haha! 
Nesmíme váhat, 
vyčistíme mozky od sraček! 

Hroudy bláta z podzimu 
nečekaly na prášek...
...počkaly si na mráček, 
na vločku a na zimu, 
v níž se rád a bez kaček, 
do bílého zavinu.

Zbělala i Praha...
a my neváháme, 
protože už zítra 
či pozítří z jitra,
bez sněhu a do praček,
nasráni si od sraček 
botku zaděláme! 
Střídáme až do Troji. Zdraví nás první letošní sněhuláci...ty sněhuláčí koule připomínají vajíčka karety obrovské...koho? MOŘSKÉ ŽELVY!!!...zdraví nás vymrzlí diváci - nás, dokonale zahřáté běkolisty a běkolistky. 
Den byl tak cukrově sladký... 
...natřený sněhem, vrstvou jinovatky. 
A světa nadšený host 
běžel si jen tak pro radost. 

Měl čas se zamyslet nad krásou vůkol - 
nad zemí, kde jeho komory svobodně tlukou...
...děkujíc mámě za povytí, 
děkujíc tátovi za skvělé žití,
děkujíc choti za doživotí 
i že mu úchylku malinko krotí, 
děkujíc dětem za vtipné poznámky, 
když občas přehání běžecké dýchánky...
...děkujíc doktorům s rukama ze zlata, 
že klidný tep může si nahmatat
a v lesy, louky může se nořit, 
ač mu knot prská - leč stále hoří...

...děkujic běžcům všem, že v klusu dumají - 
proč z peněz tělo jen, však mozek se nenají.

CÍL! Byla to paráda…vyhráváme všichni! Obejmeme se, dáme si pivko, něco do prázdného břicha, pokecáme s ostatními běkolisty a běkolistkami, hodíme sprchu, vysauníme…a vypneme…

…skoro sto lidí sedí v tělocvičně…skoro 100 párů dostává diplom…skoro 100 lidí vyhrává v tombole…skoro sto lidí vychládá…a skoro sto lidí dělá na zahřátí skoro sto kliků…tak si jich dáme ještě jednou 20. Ráz, tři, pět, deset, dvacet…jak to, Hani, říkala si jednou…já jsem řekla jednou a myslela jsem pětkrát! Plných 100% lidí je vysmátých a je jim dobře!

Běkolisti a běkolilky, četl jsem v časopise 100+1 zahraničních zajímavostí, že průměrná ženská myslí na běkolení každej den. A průměrnej mužskej na něj myslí každej tejden…a co z toho jako vyplývá? Že sme všichni průměrný ženský...

Teda to muselo dát šílenou práci…a přitom taková blbost co?

A komu tím prospějeme? Druhé straně?

No přece tobě a sobě!

Rozmohl se nám nešvar - BĚKOLIT.
Pár stovek říčných v prosinci hlav
klouže se ránem od Řípu do Troje.
Kde jinde můžete v sobotu zřít
nešvar tak komplexní - veliký sněhodav,
kdy jindy rekové pustí se do boje?

Copak se stane, když posadíš
u rotundy na hoře Říp
na kolo obyčejného běžce?
Správně - rozfláká se.
A jestipak, Lidunko, víš,
komu je as u ní líp?
No přec duši koloběžce...
...on od šutrů zvedá se těžce,
a přestože kleje...usmívá se.

Tak tomu vskutku vždy bývalo,
že se obyčejný běžec rozbíjel.
Pak se ale dalo pár chytrých hlav dohromady...
...a od té doby glosu dím trvalou:
“Ač by tu blesk vždy do mne vjel,
ač bych už nenased pro samé pády -
BĚKOLIT je přec to, co jsem vždy chtěl,
BĚKOLIT znamená - jsem duší mladý!”

Šleha Morová

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s