Začal nový rok a Šleha začal také…přemýšlet o nových výzvách. O výzvách, které by odpovídaly jeho přízemním zájmům. O přízemních výzvách. Na rozdíl od některých cestovatelů a snílků, jejichž výzvy ty Šlehovy významně převýšily, zůstal při zemi. Zatímco Amundsen, Peary, Scott, Hillary, Messner a spol. mířili na nejzazší výspy celé planety Země, Šlehovi bude v lednu stačit zamířit…na Točny. Ne ty s malým té – obyčejné, tramvajové nebo lokomotivní. Zamíří výš – na Točny s velkým Té…nejzazší výspy Prahy!
Počátkem ledna se oteplilo. Až tak, že i paní Kolombová-Šlehová souhlasí…nekecej, s čím? Pan Šleha totiž kdesi vyštrachal, že i Praha má svůj Jižní a Severní pól. Protože je Praha metropolí Česka, vyštrachal dokonce i to, že Praha má také pól Západní…a protože je Praha metropolí nejen Česka, ale vpravdě světovou – světe div se, Praha má i pól Východní! Aby toho nebylo málo, dalším doštracháním Šleha zjistil, že na průsečíku spojnic těchto čtyř pražských pólů…leží Střed Prahy…
2. 1. 2022 56 km SELANKA O JIŽNÍ PÓL
…s čím tedy paní Šlehová souhlasí? Souhlasí s výzvou pana Šlehy. Ale pouze s tou první. První lednovou výzvou se tudíž (po krátké, monologové poradě) stává…JIŽNÍ PÓL PRAHY. Protože leží od Šlehova vigvamu (především od Kolombové-Šlehové vigvamu) pouhých, nebo chcete-li závratných (jak k tomu kdo přistupuje) cca 26 kilometrů, je nezbytné (zejména pro Šlehovou) jej dobýt pohodlně. Což o to, Šleha by byl snad – i přecpán svátečními dny – schopen ho dobýt na značkových sněžnicích sám. Jenže – vypravit se osamoceně na tak nebezpečnou výpravu v krutých podmínkách pražské zimy (dle Kolombové-Šehov) – by bylo přílišným rizikem. Míníme tedy Jižní pól Prahy dobýt ve dvojici, pohodlně. V sedlech bicyklů.
Tento blog je téměř ryze běžecký, mohlo by to tedy znamenat konec zprávy o dobytí JIŽNÍHO PÓLU PRAHY…neboť trapné sezení v sedle se zde nepočítá. Jako důkaz by tudíž mohlo čtenáři postačit několik fotografií z pólu, kterýžto je ovšem zdaleka nejfotogenističtější ze čtyř a půl až pěti pražských točen. Jak je fotogenická obec Točná – pro změnu nejjižnější čtvrť Prahy – nechť posoudí jiní. Nejfotogenističtější je rozhodně i cesta k Jižnímu pólu. Prahy. Přece jen mi ale nedá, abych se jemně nezmínil o tom, jak to na Jižním pólu Prahy vlastně vypadá a kde se dotyčný on nachází. Nachází se on – to dá rozum – na nejjižnějším místě Prahy. Nachází se on těsně před mimopražskou již obcí, zvanou Vrané nad Vltavou. Nachází se jen pár metrů od obrátky půlmaratonu Vaší ligy. Nachází se u břehu Vltavy, u cyklostezky, v trávě a v betonovém základu. Nachází se na tomto místě od podzimu 2020, stejně jako ostatní čtyři póly našeho hlavního města. On – betonový sloupek prapodivného tvaru a mini impozantní velikosti. Vypadá…vypadá jako betonový sloupek u řeky. Ale stál zimním dobrodruhům za námahu!
Téměř celá trasa dobyvatelů vedla 2.1.2022 podél matky českých řek a byla poměrně nudná, ve stručnosti tedy jen názvy některých kapitol…
…KAPITOLA 3. – Zavřené stánky na náplavce. / KAPITOLA 5. – Čekání na červenou v Podolí. / KAPITOLA 10. – Zapomněli jsme pytlíky do bot – první omrzliny. / KAPITOLA 11. – Nález pytlíků v kontejneru u Žlutých lázní / KAPITOLA 15. – Bloudění v blátě u toku / KAPITOLA 18. – Aha, musíme proti proudu / KAPITOLA 21. – Dobyt! / KAPITOLA 23. – Šlehová odmítá housera, ač je rozmrzlý a ona má hlad / KAPITOLA 28. – Šlehová chválí…loňský letní výlet do Náchoda… atd.
Co si dnes, já přežrán, počnu? Jo - vyrazím na Jižní Točnu! Odhodiv stranou prádlo své ložní, přiložím podrážku na pedál nožní... ...pojedu s novostarou Kolombovou cestičkou zmrzlou, staronovou k nejzazšímu jihu Prahy - po stopách Roalda Amundsena. Stojíme, malinko funě, na samém konečku dráhy. Skryti za hadry a pod mračny. Obejmu toporný sloupek... ...pokleknu pokorně u něj: "První meta je naplněna"! Pln nových dojmů, víry i pochybné duševní síly (jak slavný Roberto Peary) nad pólem zadýchán heknu: "Nebylo by přec hloupé poslechnout myšlenku pádnou - proč bych já nemohl zvládnout výpravu i na pól opačný? S letopočtem přec nevyměknu!"
JIŽNÍ PÓL ZEMĚ, též jižní točna je místo na Zemi kterým prochází zemská osa, kolem které se Země otáčí. Leží na 90° jižní šířky – zeměpisná délka není určitelná, protože se zde všechny poledníky stýkají. Směr otáčení Země při pohledu na jižní pól je ve směru hodinových ručiček. První výprava, která dosáhla jižního pólu 14. 12. 1911, byla Amundsenova expedice, vedená tímto norským polárníkem. Ve stejnou dobu se pokoušela jižní pól dobýt také expedice Terra Nova vedená Angličanem Robertem Scottem. Jeho pětičlenná skupina dorazila na točnu o měsíc později a na strastiplné zpáteční cestě všichni její členové zahynuli. Jižní pól se nachází ve výšce 2835 m nad mořem uprostřed v těchto místech rovného 2850 m silného ledového masivu, který se posouvá rychlostí 10 m za rok. V současné době se na jižním pólu nachází trvale obydlená polární stanice Amundsen-Scott, která zde byla postavena americkým námořnictvem během listopadu 1956. Na pólech není definováno časové pásmo. Amundsen –Scottova stanice používá novozélandský čas. (WIKI)
5. 1. 2022 20 km VÍTĚZNÁ SNAHA O SEVERNÍ PÓL
Již o tři dny později, pln dojmů z dobrodružství na dalekém jihu, domluviv si předtím pohybový dýchánek, vybíhám s dvojicí běžeckých dobrodruhů… na SEVERNÍ PÓL PRAHY. Jana, Kája a Šleha startují u domova důchodců. Prvně jmenovaná dvojice k němu sice ani zdaleka nepatří, jenže trasu vybírá náčelník! Bude to okruhová trasa s cílem opět před domovem důchodců, na které nebudeme nuceni překročit žádný pešunk, taras ani val – jen několikrát koleje. A pár úseků mazlavého, lednového bláta, pětkrát horizont, sedmkrát silnici a dvacetkrát vlastní lenost. Severní pól Prahy se totiž nachází zhruba na jedenáctém kilometru od domova důchodců, na okraji malebné okrajovo-pražské obce Hovorčovice. Jen pár metrů od železniční tratě, za nechráněným přejezdem P2661. Je tedy poměrně snadno dostupný, obzvláště proto, že zimní monzun odpočívá kdesi ještě více na severu – až kdesi u Severního pólu opravdového.
Za pouhou hodinku výklusu, prokládaného na dálku patrným brebentěním a jen zcela nepatrným blouděním nikoli v mlze, nýbrž v mapě, staneme na Sev. pólu Prahy. Co na tomto místě nalézáme? Klasické prd. U přejezdu i u sloupku. Lednové, šedé pole, rodinné domky moderního střihu, již zmíněnou trať a zimní pošmourno. Sloupek vypadá zachovale, kupodivu si ho místní hafající čtyřnožci příliš neoblíbili. I Šleha značkuje raději opodál…jeden nikdy neví – co když je v betonu sloupku ukryta fotopast?
Stojí jen pár metrů od kolejí, při hraně ospalých polí, na dohled naší metropoli - přístupná zlehka odkudkoli. A já si neskromně přeji dorazit až k ní v běžecké botě. Nejsme tu ale nad Sibiří. A ač v zimě snadné je vrávorat, tu kótu severu lehké je zdolat. Tudíž se pokusím o lad - vždyť kóty bývají dycinky čtyři. A každá z nich drží nás při životě.
SEVERNÍ PÓL ZEMĚ, též severní točna, je místo na Zemi , kde zemská osa přibližně protíná zemský povrch. Severní pól se nachází přibližně uprostřed Severního ledového oceánu, přičemž oceánské dno se nachází asi 4,3 km hluboko. Území je trvale pokryté vrstvou mořského ledu o mocnosti kolem dvou až tří metrů. Geografický severní pól je situován na 90° zemské šířky. Geografický severní pól se ale mírně odlišuje od osy rotace Země, která se kolem něj spirálovitě pohybuje. K severnímu pólu se na saních po ledu vypravili Frederick Cook (1908) a Robert Peary (1909). Renomované instituce Cookovy doklady dosažení pólu neshledaly za průkazné a tak byl pokládán za prvního pokořitele severního pólu Peary. Cook se vrátil o rok později než Peary, protože se vracel přes Kanadské arktické souostrovíí a přezimoval na ostrově Devon. Výzkumy v 80. a 90. letech 20. století ovšem Pearyho úspěch zpochybnily na základě jeho vlastního deníku, který uvolnila jeho rodina k prozkoumání...v některých západních kulturách se k zeměpisnému severnímu pólu vztahuje bydliště Santa Clause. Kanadská pošta mu přidělila PSČ H0H 0H0…(podle tradičního santovského „Ho-ho-ho !“). (zdroj – WIKI)
13. 1. 2022 24 km BITVA O ZÁPADNÍ PÓL
Třetím okrajem Prahy, tedy ZÁPADNÍM PÓLEM PRAHY, je místo, které jsem se souběžcem Kájou navštívil o týden později. Dvoučlenná expedice vybíhá ze vsi (části Prahy) zvané Přední Kopanina. Od zadního, rovněž velmi západního hřiště místního kopaninsko-kopacího oddílu. Zvláštní znamení akce – sníh stále nikde. A všude (kromě asfaltů silnic) samé bahno. Jakou trasu Šleha vytyčil? Hnusnou!! Na jeho omluvu budiž napsáno, že vlastně neměl na vybranou. Pokud by trasa k Západnímu pólu prahy měla mít jen trochu estetické parametry, musela by měřit nejméně dvakrát tolik.
Což o to, první úsek stojí za zhlédnutí – po průběhu vsí totiž míříme do lesa. Les roste na půdě, kontaminované kerosinem, vyvrženým, rozprsklým a vypařeným z útrob nebeských korábů, přibližujících se odlehčeně k hlavní dráze pražského letiště. Poté sbíháme do Tuchoměřic, za nimiž však jakákoli krása končí. Industriální krajina pokročila k hranicím Prahy, běžíme tedy po silnicích a chodnících napříč ní. Ke Kněževsi a k Dobrovízi – až k obří hale nejmenované poštovně-přepravní společnosti, která se do polí rozkročila jak široká, tak dlouhá – jako tok Amazonky. Od ní je už jen coby kamenem dohodil ke třetímu betonovému sloupku Západního pólu Prahy. Blátivá zemědělská polo asfaltka vede přímo k plotu, obkličujícímu areál letiště. Přímo k bráně na konci startovací dráhy. Stojí jen několik metrů od ní. Sloupek Západního pólu tedy stojí na podobně nefotogenním místě, jako sloupek na pólu Severním.
Abychom mohli pokračovat v okruhu, je nutno vrátit kousek se po stejné cestě – zpět na silnici. Ta je v celém výběhu (cca na jeho 11. kilometru) asi posledním úsekem bez bláta. Jestliže se chceme vrátit do cíle v Přední Kopanině ještě za světla, jsme nuceni kopírovat oplocení letiště. Ač je u něj na mapě značená cestička, realita pokulhává – na většině úseků silná zemědělská technika v rukou aktivního zemědělce rozorala cestičku v pole…až téměř k plotu, vedle nějž zbyl jen úzký pruh blátivé trávy. Navíc ještě svahovitý. Těch pár kilometrů, které jsme nuceni proběhnout v blátě a s jednou nohou dobrých dvacet centimetrů nad druhou, je fyzicky náročnějších než celých dvacet zbylých. Poté pokračujeme kolem starého letiště (další kopírování plotů), kolem obchodního centra na Praze 6 a za čestného doprovodu policejní kolony i kolem brány starého (dnes vládního) letiště, ze kterého právě odjíždí kolona se samým předsedou Evropské komise. Než se s konečně oklepanými pecny bláta z podrážek dopotácíme před soumrakem zpět ke hřišti, je Šleha napůl…a Kája zcela zdevastován.
Místo, které Šleha označil jako ZÁPADNÍ PÓL planety ZEMĚ, používá nejpodivnější oficiální čas – čas +14 hod! Nový rok zde začíná jako poslední na celé zeměkouli…a tato místa jsou vlastně dvě…Bakerův a Howlandův ostrov. Leží jen kousek (pár set km) od Kiribati. V roce 1832 ostrov spatřil americký námořník, kapitán Michael Baker, jehož jméno dnes ostrov nese. V roce 1935 došlo ke krátkému pokusu o kolonizaci Bakerova a sousedního Howlandova ostrova. Byla založena osada Meyerton se čtyřmi (4!) americkými obyvateli. Ti byli evakuování v roce 1942 po japonských vzdušných a námořních útocích. Během 2. světové války byl ostrov obsazen americkou armádou. (WIKI)
26.1. 2022 23 km EXPEDICE K VÝCHODNÍMU PÓLU PRAHY (přes její střed)
Posledním zářezem Akce Točny jest výběh Východnímu pólu Prahy, okořeněný zastávkou přímo v průsečíku čtyř pólů – samotném Středu Prahy. Který nemůže býti umístěn nikde jinde (jak jinak) než v katastru Svobodné republiky Žižkov. To dá rozum. Bylo nás pět. Na sraz, strategicky umístěný na lávku pro pěší u žižkovské Ohrady, se dostaví pětice – poprvé Lujza a František, podruhé Jana, potřetí Kája a počtvrté, čili pokaždé – Šleha. V pěti cesta utíká ještě rychleji než ve dvou či ve třech, nemáme proto obavy, že se expedičníci – i bez míče – budou na expedici nudit. Obzvláště při účasti dvou žen. Už po kilometru zahřívacího běhu staneme – na dětském hřišti. Je na něm totiž umístěn Střed Prahy:
Příliš se na něm však nezdržujeme, Šleha sice nalézá osiřelou lopatičku i s kyblíčkem, je ale okamžitě a nekompromisně upozorněn, že dnes smysl expedice neleží v písku či na lanech prolézačky, nýbrž ve 24 kilometrové vzdálenosti. Přistupujeme tedy – všichni, okamžitě a svorně k měření severní šířky, východní délky a k důkazovým fotografiím. Načež ve všeobecné hovorové kakofonii pokračujeme v ukrajování kilometrů – směr Východní pól.
Na rozdíl od krajiny kolem Západního pólu je ta ve směru k tomu Východnímu o mnoho malebnější. Po zdolání náhorní plošiny Balkán sbíháme a zase vybíháme do parku Třešňovka, opět dolů a jsme v údolí meandrů Rokytky. Samý terén. Paráda. Dále za všeobecného hlaholu následuje v rychlém sledu – způsobeném neutuchající energií ženské části expedice – Hloubětín, Kyje, rozhledna Doubravka nad nimi, Dolní Počernice a…šup do lesa. Xaverovský háj vítá expedici lednovým blátem i měkoučkým písčitým ložem, Klánovický les pak zejména blátem, naštěstí chvílemi prokládaným odpočinkovým jehličím.
Místo, které Šleha označil jako VÝCHODNÍ PÓL planety ZEMĚ, používá také zcela podivný čas – čas – (minus) 12hod. Tzn. čas, který je od nultého poledníku na Greenwechi posunut o plus 12 hodin. To místo se jmenuje Kiribati a Nový rok zde začíná na celé zeměkouli jako první. Plným názvem se místo (přesněji místa) jmenuje Republika Kiribati, ostrovní stát v Tichém oceánu, který se skládá z 35 atolů, korálových ostrovů a útesů. Rozprostírá se v délce 4 000 km. Ostrovy leží na obou stranách rovníku a 180 poledníku. Jde o nejvýchodnější místo na Zemi protože tam jako první na Nový rok vyjde Punťa! Když se na to ale Šleha podívá z druhé strany, je Kiribati zároveň místem nejzápadnějším…aha, a teď si to přeber… (WIKI)
Samotný pól je dobře utajen. Stojí na východním okraji lesa, lehce stranou od hlavní lesní cesty z Klánovic do Úval. Dobyt! Vůbec, lehce, středně a podstatně uondání pořizujeme důkazní fotografie pólu…a dáváme si ještě tříkilometrový nášup. Do hospody. Před zpáteční cestou je přece třeba se pořádně posílit…
…“Stálo mi to za to?“ – říkám si za okrajem Prahy, uprostřed malebného středočeského městečka Úvaly u Prahy, na pokraji smrti žízní a na pokraji smrti vyčerpáním – na rozvrzané židli fyzicky i živnostensky rozpadající se restaurace 5.cenové skupiny, ve foajé hotelu Budka – s řezaným kozlem v pazouře? Stálo mi to za to? V blátě, bez sněhu, bez sněžnic, bez saní, bez zásob, bez míče a bez sebevědomí – jen tak v krychlích běhalkách? Hrdě zjišťuji…že to za to stálo! Během necelého měsíce jsem totiž dobyl všechny čtyři (a půl) póly! Prahy!
Celková čísla expedice: 56 km cyklo / 67 km běh / jídlo - 6 sušených fíků, trocha "čerstvého vzduchu" / voda - nic, pivo - kozel řezaný jeden / náklady - nula / zážitky - za všechny peníze /
Šleha Morová
Šleha běhá... 