Valašská jarní trilogie aneb Hostýn, Vysoká a Malý Javorník…díl 3. – MALÝ JAVORNÍK

Den 3. – AKCE KOPCE č. 27

23. 4. 2022 MALÝ JAVORNÍK 1019 m.n.m (JAVORNÍKY) 23,4 km, převýšení 705 m

Valašsko už nám skoro zalézlo za pazúry…sme už skorem Valaši. Už dlúho sa totiž nacházíme na Valašsku. Už třetí deň!

Rozervaní jak žádost na družstevní byt se vrháme do nového dobrodružství… …sice zíváme jak vrata od garáže a jsme tak unaveni, že i naše únava je z toho unavená, ale těšíme se na nový kopec jako právě dobitý králíček Duracell na nové bubenické číslo. Včera a předevčírem jsme se opravdu „načali“, dnes se hodláme definitivně „dorazit“. Vrháme se do hor…sluníčko svítí ostře na jízdní řád v „centru“ městyse Karolinka – čumíme na něj s přivřenýma očima jak babička vnučce na piercing…“Tak přijede už ten autobus nebo nepřijede? Jede!“

Lenost se mísí z odhodláním…jsme odhodláni vystartovat sice odspodu…jenže z podstatně vyšší nadmořské výšky, než v které se zrovna nacházíme. Až z Karolínky (cca 470 m.n.m.) bychom to totiž asi dnes nezvládli…

Javorníky (něm. Jawornik) jsou pohoří a geomorfologický celek na hranicích Moravy a Slovenska v geomorfologické oblasti Slovensko-moravské Karpaty. Částečně odlesněný členitý hřbet se větví na zalesněné rozsochy; ty se táhnou od Lyského průsmyku na jihozápadě po Makovský průsmyk na severovýchodě v délce cca 30 km. Hluboké Papajské sedlo odděluje na jihu hlavní hřeben od izolovaného vrcholu Makyta (923 m n. m.). Na severu je součástí Javorníků skupina Lemešné (950 m n. m.). Nejvyšším vrcholem je slovenský Veľký Javorník (1 072 m n. m.), nejvyšší horou moravské části Javorníků je Malý Javorník (1 019 m n. m.). (wiki)..

…a tak se skoro zadarmo…za pár kaček…ocitáme v nadmořské výšce 630 m.n.m. Na autobusové zastávce, kam nás 4 (jeden mladý manželský pár měl stejný nápad) přiblížil téměř taxíkovitý autobus). Ušetřili jsme 160 výškových metrů…a pár zbytků silo…no…nic moc. V plánu je vyškrábat se do hory, navštívit slovenský vrchol Velkého Javorníku, přeběhnout celý hřeben pohoří – k hlavnímu dnešnímu cíli – Javorníku Malému a poté vyklepat perka seběhem k přehradě, za níž třídenní anabázi hodláme (přeživší?) ukončit.

Až k metě 3. kilometru stoupáme silničkou – nejprve pozvolna, později méně pozvolna a ještě později (kurňa!) už vůbec ne pozvolna k lesnímu rozcestí SEDLO POD LEMEŠNOU (800 m.n.m), kde asfalt končí a nastupuje krásný, ale náročný terén. Červená turistická má zde pojmenování Naučná stezka Javorníky, součást to Medzinárodná horská pěšia turistická trasa Eisenach-Budapešť (Slovensko západ)…čo to? Prečo? Aha, vždyť jsme právě přeběhli hranici… …stoupáme prudce. Stoupáme do hlubokého lesa. Hluboce se i nadechujeme, neb kyslíku se nedostává…stoupáme hlubokou, rozbahněnou roklí a v šeru hustého lesa se ostražitě rozhlížíme…každým okamžikem očekávaje medvědí bručení či vlčí vytí. Výmluvná je cedulka s výstrahou pro výskyt dravé zvěře…jen pár neškodných důchodců, jimiž se tito stali jistojistě již hluboko v minulosti, nad námi vesele cupitá nám mezi stromy naproti…a jeden si v duchu říká: „Stařečku a stařenko, prosím vás, neupadněte, nechtěli bychom vás odtud snášet dolů“…a také: „tady bude práce horskej služby opravdová fyzická řehole.“ Vzápětí se ocitáme na odbočce k prameni řeky Kysuce. Malá přestávka přichází vhod, vždyť i srdce by se rádo podívalo na tu krásu kolem, tak si vyskakuje…

…až k prameni neběžíme, takový „prďák“ si po vzájemném výmluvném pohledu odpustíme. Vždyť nás čeká ještě dost náročných kilometrů.

KYSUCA je slovenská řeka pramenící pod vrchem Hričovec (katastrální území Makova) a u Žiliny se vlévá zprava do řeky Váh. Podle jména této řeky je pojmenován celý zdejší region Kysuce. Údolí řeky je dost široké s pěknými výhledy. Protéká pohořími Javorníky po pravé straně a Kysuckými Beskydami po straně levé, přičemž je ústím pro 13 větších přítoků

Po levé ruce ponecháváme za sebou vrchol HRIČOVEC (1060 m.n.m) a přes sedlo Pod Hričovcem zatáčíme doprava na hřeben pohoří. Je tu nádherně…obzvláště když víme, že stoupáme na jeden z posledních kopečků třídenní anabáze. Teď už se těšíme jen na vlnění po hřebeni a „kochačku“…a taky že jo!

Jaro! Jaro na horách! Běžíme po vyhřáté trávě…běžíme po vysychající hlíně…běžíme po zimami, větrem, mrazem a dešti ohlazených kamenech…běžíme pod příjemně hřejícím sluncem…a přitom po sněhu…po zbytcích firnu. Běžíme…prostě běžíme – v lýtkách sluníčko, v mozcích blaho a v žaludcích nejčistší prameny, které nám dodávají energii, sílu…a stařecký optimismus…nádhera!

Měl jsi dvě sezóny k tomu
aby ses vyrovnal s tím,
žes dávno za bodem zlomu - 
že třeba hodnoty přehodnotit.

Měl jsi na to celé dva roky..
...běhání na výkon zabalit.
Už žádný sprint, zrychlené kroky -
covid ti dal šanci zpomalit.

Mám po dvou sezónách pocit, 
že jsem ze zlého snu procit -
že jsem se nastopro ocit
na trase té správné cesty...

...nespěchám, nešílím, nehrotím -
jen s obnoveným darem
volně se nad hlínou prdolím -
dobíhám voňavým jarem
k chaloupce v zeleném údolí...
...za zády přeběhlé Everesty.

Po úzké, rozbahněné cestičce napříč svahem a loukou, kterou je nutno zdolávat s nejvyšší opatrností a s levou nohou o dost výše než pravou, sbíháme k místu s poetickým valašsko-slovenským názvem BÚTORKY. Na dohled od české hranice, v území na slovenské straně, nazývaném CHKO KYSUCE. Tady se musíme na chvíli zastavit… vždyť už máme něco v nohách a oči vytahané ze sledování terénu pod nohami. Proč tedy kukadlům nedopřát jiné zaostření – nějaké další pohledy do dáli?

Za Bútorkami se svah opět lomí nevýhodným pro starce směrem…funíme (v běhu!) před omladinou do prudkého kopce tak dlouho a urputně, dokud se neskryjeme za výše položeným smrčím…tady konečně přecházíme do vytoužené chůze. Téměř na hřebeni stáčíme pohledy zpět…a jsme opět odměněni – mezi vzrostlými starci stromů spatříme v dáli rozeklaný, zasněžený hřeben MALÉ FATRY…kráááása. Teď už jsme definitivně na hřebeni. pokračujeme po něm hustým lesem, za kterým se dole vpravo skrývá ves MAKOV i se svými sjezdovkami. Zhruba po dalších 10 minutách luxusního běhu po lesní pěšině, střídající trávu a mokrou prsť s firnovými poli, právě když začínáme přemýšlet o tom, kam se nám následující kóta ztratila, vyběhneme z lesa a…jsme na nejvyšším místě Akce kopce č. 27. VELKÝ JAVORNÍK 1072 m.n.m. Ne, není naším dnešním primárním cílem…

Veľký Javorník je slovenská hora, s výškou 1072 m n. m. nejvyšší vrchol Javorníků. Nachází se na rozhraní katastrů obcí Makov a Papradno. Leží 3 km severovýchodně od slovenské osady Podjavorník a 4 km jihovýchodně od českých Malých Karlovic, asi 600 metrů od česko-slovenské hranice, která vede po severním úbočí hory. Z vrcholu se otvírají výhledy na dolinu Váhu, vrchy Súľovských skál a Strážovských vrchů, vrcholy Javorníků, hřeben Malé Fatry a Kysucké vrchoviny, do Česka potom na Vsetínské vrchy a Moravskoslezské Beskydy. Na severním svahu hory se nachází národní přírodní rezervace Veľký Javorník.

Povinné foto a zápis do vrcholové knihy…kromě stojánku, určeného k ochraně knihy před povětrnostními vlivy, slovenského znaku ve tvaru dvojramenného kříže a turistického rozcestníku se na vrcholu nachází jen pár turistů, Sandhall, Šleha…a krásné výhledy. Opět. Kupodivu – nohy si na měkkém docela odpočinuly, máme tedy docela optimistické myšlenky…že by nám kompresní návleky na lýtka, které Sandhall používá často…a Šleha dnes asi po milionu let, že by nám tak pomohly? Že bychom si ve třech dnech splnili to, v což jsme předpředevčírem ani nedoufali? Že bychom dnes úspěšně završili plán, který nám ještě předevčírem připadal nesplnitelný? Hřebenovka je nádherná. Těch pět kilometrů po hřebenové louce, vpravo moravsko-valašská údolí, pod nohama křupající firn, čvachtání i šustění podmáčené a vysušené trávy i klouzání a dunění rozmočené i udusané horské hlíny – je naprostá paráda. Po zhruba třech kilometrech ze zmíněných pěti – za rozhledničkou, připomínající pouhý myslivecký posed, pojmenovanou (stejně jako vrchol kopce pod ní) Rozhledna STRATENEC (1055 m.n.m.) – vbíháme zpátky do lesa, abychom se po dalších dvou vyloupli znovu na hranici – na nenápadné pasece. Nenápadný kopeček v lůně lesa, hromádka hlíny, kamení a trávy…se ukáže býti vrcholem č. 27 – MALÝM JAVORNÍKEM.

Malý Javorník je nejvyšší vrchol a zároveň jediná tisícovka české části Javorníků. Leží na česko-slovenské hranici a má výšku 1019 m n. m. Přes vrchol vede i červená turistická značka, která se zde od hranice odklání a pokračuje do slovenské části Javorníků, mj. i na 5 km vzdálený Veľký Javorník, nejvyšší horu celých Javorníků, vysokou 1072 m n. m. Na západním svahu vrcholu byla v prosinci 2013 vyhlášená přírodní rezervace.

Sedmadvacáté plácnutí, sedmadvacátý kopec vyběhnut. Na vrcholu nám ale něco chybí. Chybí rozhled. Přes vzrostlý les, rostoucí až těsně ke kótě, do krajiny pod námi nevidíme. Nu což, na Velkém Javorníku a na hřebenech jsme si dnes užili rozhledů dost a dost – už po nich nemusíme příliš truchlit.

Po sežrání jediné dnešní stravy – ubohé, rozmačkané tyčinky – začíná závěrečný, zhruba sedmikilometrový seběh do Karolinky. Nejprve mírný, k sedlu zvanému FRŇOVSKÉ, na kterém opouštíme NS Javorníky. Nafrněně, (neboť si myslíme, že to nejtěžší je již za námi) zatáčíme doprava na žlutou. Vracíme se do Česka. Nejprve hustý les, náročnější terén a svah prudší, posléze luxusní prosvětlené louky, stále však s prudkými svahy – unavené nohy dostávají předposlední ránu, takže je předčasná nafrněnost je vystřídána pokorou…

…dole je vedro. Vycucalo z nás předposlední síly, dochází tedy na síly poslední. Mírně se již svažující asfaltka (absolutně bez provozu) nás doprovází až k přehradě STANOVNICI

Stanovnice (nazývaná též Karolinka) je vodní nádrž nacházející se ve stejnojmenném údolí pohoří Javorníky, poblíž města Karolinka, v okrese Vsetín. Stavba vodního díla započala v červnu roku 1977. Přehrada byla dokončena na konci roku 1985 a do trvalého provozu byla uvedena v roce 1987. Aby mohlo být dílo realizováno, byly asanovány původní usedlosti převážně zemědělského charakteru. Pro obyvatele údolí bylo v Karolince vybudováno 12 panelových domů a několik rodinných domků. Ráz údolí se vodní plochou sice změnil, ale přesto je dnes přehrada jedním ze symbolů Karolinky. Hráz nádrže má výšku 35,5 m nade dnem, rozloha vodní plochy je 50,5 ha a nádrž pojme 7,395 mil. m³ vody. Nádrž slouží k zásobování kvalitní pitnou vodou Vsetínska, Valašsko Klobúcka a Zlínska.

Žlutá turistická se pak u břehů přehrady stáčí doprava….kde se ale tyčí prudký kopec! Musíme vystoupat posledních zhruba 80 metrů výškových. V našem stavu máme pocit, že je to metrů 800. Úplně prkenní pak sbíháme k hrázi…odkud je naštěstí do cíle 27. výběhu jen pár set metrů.

Do ubikace v Karolince se vploužíme jako dokonalé trosky. Fyzické. Psychicky jsme ale absolutně vysmátí…3 dny v takovém prostředí tě sice fyzicky vyprázdní…ale psychicky? Plná mozková baterie!

Obzvláště proto, že jsme ji večer ještě přebili návštěvou Soláně…s výhledy na naše právě proběhlé kopce…a na Beskydy, tzn. na naše příští cíle č. 28 a 29 – RADHOŠŤ i LYSOU HORU…a procházkou po okolí SOLÁNĚ…a haluškami…a pivem!

Morová Šleha

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s