KARLOVARSKÝ PŮLMARATON 2022…aneb 1984 dobrých důvodů ke 130 minutám odmítání nenávisti.

Čím menší je srdce, tím víc nenávisti přechovává…ale…každý kardiolog přece ví, že maratonští běžci a běžkyně mají srdce zvětšená…

…je jasný, příjemný květnový den a hodiny ve Varech skoro odbíjejí osmnáctou. Šleha, s pichčipnambrem připíchnutým na pupku, obhlíží spolu s dalšími čtrnácti p(e)acemakery dav, shromážděný zde za účelem odmítání nenávisti. Vpředu – u startovní čáry – dav už asi hodinu baví dvě perpetuum mluvile

…ještě jsme nevystartovali, a už máme pusy od ucha k uchu. Vysmátí a připraveni odmítnout vše špatné, co by se nám chtělo dostat do kebule, zaujímáme své pozice – každý mezi svou masou zarytých odmítačů nenávisti. Všem – i každému z patnáctky p(e)acemakerů – bude sice odmítání trvat různý počet minut, ale Šleha jistojistě ví, že si jej všichni, kteří vyrazí ze suchošlajny směru k vrchnímu prchníku, vychutnají na 100%…

…dnes jsem stíhal přípravu v pohodě…před startem dokonce dvakrát stačil provést rituál odnamalu. Před a při runkuku. Odnavelu naštěstí nebylo potřeba ani jednou, neboť jsem před závodem přísně dodržoval vopřerež. Takže se zase moc těším na (tentokrát) 130 minut odmítání nenávisti…

…ozve se výstřel z flusprásku a z notové osnovy ampliónů začíná téci řeka tónů, zvaná Rosava…od Šlehbédi. Hravě přehluší zurčení říčky Teplé, tekoucí vlevo dole pod nábřežím Osvobození. Začíná druhý letošní pulrun – Kavapulrunpulrun po dubnovém Prapulrunu. Když k němu Šleha připočte Pracelmarun z kraje května, má letos na zádech pejsbat a nad hlavou vlajpejs už potřetí…

Půlmaraton celkem dálka. 
V nohách mu sic duní válka, 
v duši však má mír a klid...
...o nichž si vždycky rád počtu...
...na suchošlajně mačkám svědomitě pejsky neboli bimpejsy - jindy to nejde. Měřil bych totiž úplně blbě. Trvalo nám 2 minuty, než jsme se v tom davu a v tónech Rosavy došourali k píplajně...běžím dopředu. Jinam to nejde. I Helenka a Karel běží dopředu. Všichni totiž běží dopředu. Tak to na závodech chodí...neběžíme jespejs, který by jsme chtěli - běžíme tempem davu. Jinak to nejde. Stoupáme po silničce nad řekou a nekoukáme na Thermal...koukáme pod nohy. Skoro jinak to nejde, Všichni koukaj pod nohy...a to jsem rád - nerad bych hlásil Karlovi nebo Helence předožuch, zadožuch, ani vprav...prostě žádný žuch. Nahoře se sice malinko rozředíme, ale stejně musím hlásit nedopejs. Nedá se nic dělat, jinak to nepůjde, musíme zrychlit. Po startu se prostě jespejs běžet nedá, je po něm na masodupu moc husto...tolik hobrunů a  hobruní odmítá nenávist... 

ZA WINSTONEM č. 1984

Právě zas minul Vřídlo. 
Nebylo před ním úniku. 
Měl totiž nad hlavou křídlo 
a na pivem zbobtnalém pupíku 
čtvercové na dálky beranidlo  
s průrazným číslem letopočtu.

Půlmaraton celkem dálka. 
V nohách mu sic duní válka, 
v duši však má mír a klid...
...o nichž si vždycky rád počtu.

Neběžel tu jen do počtu. 
Na záda s.Winstona Šlehy 
spoléhaly stovky očí...
...by se k nim občas otočil
a řekl jim: "Hot" či: "Čehý."
 
I páry uší se snažily  
od startu skoro až ku cíli 
zaslechnout pokyny v řeči 
divného pacemaker ňúspíku, 
 jenž schopen strach běžců léčit - 
ač nemá hlavu, patu…ni logiku. 

Zapomeň na plky z májových průvodů, 
nehrb se pod jejich bičem - 
máš 1984 pádných důvodů 
státi se sám sobě vodičem!
Nefňukej, žes vrchní pomalý, 
 prchni v dál z gaučových totalit...

...pozor však, když kecky obuješ -
VELKÝ ŠLEHA TĚ SLEDUJE! 

Běžím a sleduji dav. Karel s Helenkou taky. Je to naše povinnost. Dav sleduje nás...není to jeho povinnost, ale ví, proč to dělá...věří nám. Věří, že když bude v duhoroji sledovat vlajpejs, doběhne na mokrošlajnu přesně za 130 minut...minus pár vteřin, to je jasné...
STRUČNÝ - nelustrovaný, neilustrovaný a neredigovaný SLOVNÍK NEWPACESPEAKU 
banaňák - banánový stůl úplně na konci 
bersilok - dehydrovaný běžec 
bersiločka - dehydrovaná běžkyně
bimpejsy (pejsky) - vodičské  hodinky
Budpulrun - půlmaraton České Budějovice
bumband - bubeníci
covnorun - covidová pauza
čvachtohlávka - houbička ve vaničce 
dladěmlask - dětské plácání dlaní 
dladědmlask - dědkovské plácání dlaní 
džedžamačunapi! - Jéžiši, já mám chuť na pivo!
duhoroj - startovní pole
flusprásk - startovací pistole
fujpejs - maximální tempo
furtpejs - průměrné tempo 
hobrun(uně) - běžec(běžkyně) hobík
 jespejs - správné tempo 
Kavpulrun - půlmaraton Karlovy Vary 
křečant - tekutý hořčík
kuknam - vizuální psychologický rozbor muže
kuknaž - vizuální psychologický rozbor ženy
lezpo - lehce zpomal 
lezry - lehce zrychli 
loknouš - kelímek s vodou nebo ionťákem
modrošlajna- modrý cílový koberec  
motivci - diváci s motivačními cedulemi
mokrošlajna - cílová čára 
nambrplech - stojan s kilometrovníkem
nedopejs - pomalé temp
nosbatoh - závodní pacemaker/vodič(ka)
noupejs - nesprávné tempo
obnal - občerstvení vlevo 
obnap - občerstvení vpravo
odnamal - odbíhám na malou 
odnavel - odbíhám na velkou! 
Opulrun - ………..Olomouc 
p(e)acemaker - vlídný vodič
pejsbat - vodičský batoh
perpetuum mluvile - moderátor závodu
perpetuum  stabile - dobrovolníci
pichčipnambr - startovní číslo
píplajna - koberec mezičasu
Pracelrun - Pražský maraton
Pradesrun - Pražská desítka 
Pracemalrun - Pražský maraton
Prapulrun - Pražský půlmaraton
předožuch! - pozor, před námi pád 
přepejs - moc rychlé tempo
převoďák - přední stůl s vodou
Rosava - startovní hudba zvaná Vltava
  rourun - běh skrz tunel
rozcák - rozprašovač vody (mlžítko)
runenďák - totálně vyčerpaný závodník
runenďačka - totálně vyčerpaná závodnice
runkuk - prohlídka trati
samoprch (příp. izolant) - běžec, nespoléhající se na vodiče 
samoprcha - běžkyně, nespoléhající se na vodiče
spodní prchník - karlovarské předměstí
suchošlajna - startovní čára 
Tamasila - ta má silnou hlavu, dá to
Temasil - ten má silnou hlavu, dá to 
Tenemen - ten už nemůže, nedá to
Tanevomen- ta už nemůže, nedá to  
 Šlehbéďa - autor startovní hudby(Béďa Šlehačka)
šupnakrk - medaile  
Ulpulrun - půlmaraton Ústí n. Labem
včilpejs - okamžité tempo
vlajpejs - vodičská vlajka
vopřerež - vodičský předmaratonský režim
vrchní prchník - karlovarská kolonáda
vysamkuk - rychlé samovyšetření na trati
Xixaové - nejrychlejší běžci a běžkyně
zarytý odmítač - běžec na závodě runczechu 
zajont- zadní stůl s ionťákem
zhasnoff - poslední závodník 
                               
...celý už lehce zavánějící duhoroj probíhá masodupem po vrchním prchníku - kolem spousty krásně načančaných hotelů (Apartní hotel je místem, kde sto lidí dře jako koně, aby si dvě stě lidí mohlo nechat tahat peníze z kapsy za to, co ve skutečnosti nechtějí), u nichž na pohodlných seslích nenuceně a zvědavě posedávají navonění lázeňští hosté. Jen zvědavě...zatím se jim nechce moc fandit. Musíme je s Helenkou a Karlem trochu roztleskat...povzbuzení přece přijde každému v duhoroji vhod. Na prvním (vlastně na všech) gložrabodech provádíme p(e)acemakerský zběžný kuknam s kuknažem...je potřeba. Vždyt jsme každý jiný. Každý jsme přece originál - někdo potřebuje občerstvit loknoušem z převoďáku, někdo ze zajonťáku, někdo oba mine a jde rovnou k banaňáku. Jen samoprši a samopršky si "jedou" vždycky "po svém". Proč ne, vždyť jsou taky originály. Každopádně je nás tu tolik, že je potřeba včasné rozřazení. Jen mi po covnorunu trošku chybí čvachtohlávky. Co já jsem se jich vždycky narozdával! Hlavně na Opulrunu jsem jich měl vždycky nejméně kilometr po gložrabodu plné ruce, taková po nich byla poptávka. Ona to není žádná sranda, když si takový runenďák nebo runenďačka zvolí přepejs - to pak toužebně očekává pomocnou ruku s čvachtohlávkou, každou ruku nataženou k němu od některého z množství skvělých perpetuí stabile, každý loknouš nebo alespoň uliční rozcák...čím vyšší nambrplech míjejí, tím víc to všechno potřebují...

...nejlepší je pak, když se p(e)acemakerům podaří ustálit a držet stálý včilpejs a nemusí ho upravovat kvůli přepejsu nebo nedopejsu - aby si nemuseli nenápadně šuškat o lezpu nebo o lezryu - to si blaženě pleskají nohama do asfaltu a obdivují přitom masu hobrunů a hobrunek jak si blaženě pleskají do asfaltu taky...a přitom je to taková blbost! Jen rozpohybuješ tělo do dávno zapomenutého pračlověku přirozeného pohybu...seno, sláma, seno, sláma...nadšení je schopnost vidět něco i v ničem...

...běžím a je mi moc fajn...bodejť by ne. Je mi tak fajn - v pohybu, mezi svými...bez nenávisti na cokoli a kohokoli...že bych právě pocítil štěstí? Ten pšoukavý obláček, který se nad tebou celý život vznáší, aby tě jen výjimečně, v prchavém okamžiku, obalil mlhou nadšení, husí kůže a blažených, slovy ani obrázky nepopsatelných pocitů?

Lidé mohou být šťastní jedině tehdy, pokud nepředpokládají, že cílem života je být šťastný. Realita existuje jen v lidské mysli a nikde jinde...proto nesmím momentální realitu zapomenout...je třeba si prchavé chvíle štěstí zachovat v mysli...pro dny a minuty všední. Protože ne vždy je člověku takhle krásně. Nejhorším nepřítelem člověka je jeho vlastní nervový systém...a běh mu umožňuje dokázat si, že se mu jeho nervový systém může stát nejlepším přítelem...












......každá generace si představuje, že je inteligentnější než ta, která byla před ní, a moudřejší než ta, která po ní přichází...a někteří hobrunové (méně často i hobrunky) si to na závodě myslí evidentně taky...chtějí být na každé píplajně nebo přímo na mokrošlajně pokaždé dřív a dřív, než minule...jenže ono to pokaždé nejde. Rychle se z nich pak mohou stát Tenemeni, případně Tanevomenky. Trápí se a trápí tak, až se místo rekordu dočkají jen utrpení. Naštěstí momentálního. Důležité je, aby nepodlehli smutku a poraženecké náladě - existují okamžiky, kdy se vyplatí bojovat a být poražený, než nebojovat vůbec. Důležité je, aby se poučili - i negativní zážitky ze závodu jim umožní naučit se lépe pracovat sám se sebou...

...v kritických chvílích člověk nebojuje s vnějším nepřítelem, ale vždycky s vlastním tělem...a my, p(e)acemakeři, jsme tu přece od toho, abychom na závodě hobrunky i hobruny naučili s vlastním tělem i myslí lépe pracovat...když jim pomůžeme provést rychlý vysamkuk, náhle zjistí, že nic není tak horké, jaké se to uvaří...
...my na 130 minut se kdesi uprostřed spodního vrchníku obracíme zpět k vrchnímu prchníku, zatímco Xi-xaové právě probíhají přes mokrošlajnu...a my skoro ztrácíme hlasivky! Nejvíc je nás zapotřebí v místech, kde je málo motivců a žádné gložrabody... natož pak, když se proti nám zvedne kopeček! Na Kavpulrunu je to právě ve spodním prchníku, kde se musíme snažit tuplem - aby se z Tamasilek a Tamasilů kolem nás nestali pouzí Tenemeni a Tanevomenky...nejrychlejší způsob, jak ukončit maraton, je vzdát...ale nejlepší způsob, jak to nedopustit, je zařadit se za nás!
A je tady znovu vrchní prchník. Dává všem, co se po něm pohybují s pichčipnambry, nekonečnou energii. Kolem dokola fandí tisíce již probuzených motivců, z balkonů nám pomáhají ti v županech, z restauračních židlí ti se sklenicemi v rukou, přímo u trati bereme energii z desítek dladěmlasků...to by v tom byl čert, abychom na mokrošlajnu (i za pomoci rozdání několika křečantů) nedoběhli i s úplnými runenďáky a runenďačkami...








...přesně za 130 minut (minus deset vteřin) probíhám vedle Helenky, Karla a několika dalších, kteří rychlým vysamkukem zjistili, že na spurt dnes nemají, cílovou čarou...ruku v ruce s dalším hodně šedivým Temasilem - mokří, načisto však vyrovnaní a vysušeni od posledních zbytků agresivity a nenávisti. Nemusíme si nic říkat, jen se usmějeme a provedeme dladědmlask...

...tvoje není nic, kromě těch pár kubických centimetrů uvnitř tvé lebky...zastavím, otočím se a dlamlaskám si s dalšími Temasily a Temasilkami, kteří dobíhají těsně za námi...a kteří to zase dali!...
...mysle na syna mé skvělé dcery - nádherného dvouměsíčního vnuka i na ni, na svého skvělého syna a skvělou snašuli, v jejímž bříšku roste další potomek, který si tam bude hovět ještě půl roku, na moji skvělou paní Kolombovou-Šlehovou...a na to, že: "Každý muž by měl postavit dům, zasadit strom, zplodit syna...ve dvanácti letech navštívit Osvětim, v osmnácti si přečíst Orwella a v dospělosti zvednout ruku na cílové pásce (alespoň) půlmaratonu."
Je už méně jasný, velmi však pozdní večer v Karlových Varech, hodiny před chvílí odbily devátou a na mokrošlajnu za hromového potlesku právě dobíhá zhasnoff...no, a mým kubickým centimetrům v lebce je zase skvěle...po šedesátce si přece nemusím nic dokazovat, na rekordy už běhat nepotřebuji ani nechci - ale být vodičem? Nejkrásnější koníček na světě!
Džedžamačunapi...to zas bude voporež!
    (použity citáty  George Orwella)                                Morová Šleha  st. číslo 1984 

P.S. Taky se už tak těšíte do Budějic? Tam by chtěl přece běžet každý!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s