Na Lysou horu aneb Z temna do jasu.

Začíná na nás doléhat nostalgie. AKCE KOPCE se totiž blíží ke konci……….kopec č. 28/30

5. 8. 2022 start 3:40 převýšení 1004 m 24 km

…nebudeme si nalhávat – roky a kila nezastavíš. jediné, co můžeme jakž-takž ovlivnit, je naše neutuchající touha a vůle se na ty zatracené kopce znovu a znovu vyškrábat. Když jsme to zvládli před deseti, pěti, třemi lety, když jsme to zvládli ještě loni, proč bychom (ač zrovna na LYSOU HORU ) nezvládli kopec zrovna dnes? Víme, že to bude extra bolet. Stačí však pomyslet na jediné – na výhled z vrcholu. A není co řešit. Navíc jsme si zdolání LYSÉ HORY 1324 m. n. m. , jedné z nejtěžších výzev, naplánovali chytře. Ne, svah si z jedné strany nezmírníš ani nezkrátíš, pořád se musíš vyškrábat až na kótu. Start si ale můžeš upravit tak, aby jsi svah před sebou neviděl! Tudíž se – alespoň na ty nejtěžší kilometry – schováme do tmy.

Na Šlehově ajfonu zní zvonkohra. Neodbytně. Ajfon, ležící na matraci na konci patra chalupy Šumná v kultovním beskydském středisku Pustevny, zívá na dva rozespalce z obří tlamy ratejny, zvící pěti metrů čtverečních. Zívá číslem 2:40. Protřeme si oči a díváme se jeden na druhého…“blázni“. Potichu navlékáme běžecké hacafráčky. Je teplo, je velmi teplo – 20 stupňů – dnes tedy bude bohatě stačit klasika – triko, trenky, nízké fusekle, jedny staré, dobře prošláplé adidy a jedny téměř funglovky od asicsů, kšiltovky a jeden malý batůžek s půllitrem vody, přivezený Šlehou před třemi lety ve výslužce z Košického maratonu (voda je čerstvá, tříletá by zasmrádla).

Sandhallovým skokanem se sesuneme prázdnou horskou silničkou k přehradě Šance, kde zaparkujeme. Přesně ve 3:40. Tma jako v ranci. Přesto už tu stojí několik aut, jejichž osazenstvo již patrně desítky minut stoupá opatrnou chůzí k 28. vrcholu naší Akce kopce. My na to však půjdeme zhurta – snahou o běh. Odhodlání veliké, dušička malá. Až tak, že se Šlehovi stěhuje poněkud do suterénu…zdržení, způsobené Šlehovým hledáním nejtemnějšího z temných zákoutí Beskyd, nás však příliš nezdrží. Vykonáno jest (aniž by hrozila kontaminace nádrže s pitnou vodou pro „Chacharsko“ nevhodnou substancí) přesně v celou.

28. výběh na kopec tedy startuje ve 4:00. Jen pár metrů asfaltu…a šup bez pořádného rozdýchání do temné, prudké a divoce kamenité stezky přímo proti vrstevnici…někdy je noc o hodně barevnější než den. Představuješ si v ní víc, než bys mohl pouhým okem skutečně spatřit…u fyzické námahy (alespoň u Šlehy) je tomu naopak. Nevidí-li do svahu, který se před ním vypíná, jsou v kuželu světla z čelovky vystouplé kameny plošší a méně nebezpečné, úhel kopce se zmenšuje a do stran vidí téměř prd…což mu značně znemožňuje vystrašeně nakukovat do roklí a vývratě…v nichž by za světla v každém stínu identifikoval Sandhallem dlouho již avizované medvědy a vlky. Dvojice téměř nic nevidí a nic neslyší, soustředí se jen na pár metrů chabě osvětlené pěšiny před ní, na zběsilý tlukot srdce v hrudi i spáncích, na zprudka kysnoucí stehna a na přerývané, rychlé sípavé nádechy a výdechy. Ve tmě je prostě hora nějaká milosrdnější – kratší, nižší a bezpečnější. Jediné, co nás zajímá, je neztratit z dohled často se na stromech vyskytující obdélníček žluté turistické. I ve tmě ale vnímáme, jak přímo proti vrstevnici je na přečastých místech stezka vytyčena. Prostě žlutá. S tou se nikdo moc nepáře, je to taková nejrychlejší spojka z místa A do místa B.

Kamení, kamení, kořen, dolík, kamení, kamení…pod kuželem světla z čelovky se těžký terén střídá s ještě těžším s neúprosnou pravidelností. Chvilku lze běžet, chvílemi je to zbytečné. Sandhall totiž běží…a Šleha ho, s rukama zapřenýma do stehen…předchází! To, co se již zhruba 10 let zdálo nemožné, se náhle na svahu Lysé hory stává skutkem!

Neuvěřitelné ovšem je i to, že přes naprostou tmu a složitý terén neztrácíme žlutou turistickou…když se daří, tak se daří. Po zhruba 3/4 hodiny úporného stoupání se mezi stromy něco začíná dít. První průkopnické fotony se počínají prodírat skrz větvoví v úbočí Lysé hory k zorničkám běžců. Čelovky sice stále potřebujeme, ale východní obzor už začíná zvolna proužkovatět. Ve chvíli, kdy je již světlo za stromy zřetelné, běžíme chvíli téměř po vrstevnici. Jen chvíli…

…uprostřed lesa, borůvčí a kleče se nám v jedné chvíli naskytne pohled z proluky. Vidíme mezi kopci zpět, dolů do míst, odkud jsme se před hodinou a čtvrt začali drápat. Vidíme dokonce i část hladiny nádrže Šance…

…ne, slunce ještě nevychází, jeho východ (doufáme) spatříme až na vrcholu. Super, vždyť takhle jsme si to i naplánovali. Chceme být totiž zase jednou v něčem první…chceme dnes jako první v ČR vidět slunce. Těsně před půl šestou vrcholu dosahujeme. Pouhé 4 minuty před tím, než se Punťa vykulí zpod obzoru…ano ano, pro tohle jsme si sem přiběhli. Po dvacáté osmé si říci: „Dobyt!“

LYSÁ HORA – něm. Kahlberg; 1324 m n. m., (dříve udávána výška 1323 m n. m.) je nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. Tento vrch byl také v letech 1939–1945 nejvyšším bodem Protektorátu Čechy a Morava (ačkoliv leží ve Slezsku). Na holém (lysém) vrcholu, na který vede silnice z Krásné, se nachází charakteristický telekomunik. vysílač, meteorol. stanice a několik chat. Samotnému vrcholu se přezdívá Gigula. V masívu Lysé hory vzniklo několik přírodních rezervací a památek. Lysá hora je vlivem nadmořské výšky přesahující 1300 m n. m. jedním z nejchladnějších, nejdeštivějších a největrnějších míst v České republice. Průměrná roční teplota (1961–1990) činí 2,6 °C. V nejchladnějším lednu je průměrná teplota –6,2 °C a v nejteplejším červenci 11,3 °C. Průměrné roční srážky vykazují hodnotu 1390,8 mm. Nejdeštivější je červenec (196,8 mm) a nejsušší březen (76,8 mm). Lysá hora je velmi bohatá na sníh. V březnu kulminuje sněhová pokrývka a obvykle přesahuje 2 m. Sněhová pokrývka se zde vyskytuje každoročně od října do května. Sněžení se může objevit i v červenci a srpnu. (wiki)

28. plácnutí je opravdu zasloužené. Lysá hora je opravdu dominantní a převýšení je tu z jakéhokoli startovacího místa značné. A respektu hodné – na necelých 7 kilometrech 800 m stoupání…tenhle kopec má prostě prominenci jak hora. Jaksi mimochodem se stáváme i vítězi soutěže o to: „Kdo dnes v ČR uvidí první slunce?“ Zhruba v 5:34 jsme mezi prvními přibližně 50 občany z cca 12 miliónů, vyskytujích se dnes na území Česka, kteří tu oranžovou krásku 5.8.2022 vidí. Neboť stojíme přímo před vysílačem, na platu, kam první fotony v ČR dnes z vymeteného nebe dopadají. Nahoře, v okně budovy vysílače, si ale absolutní prvenství odnáší nejmenovaný technik, nacházející se ještě ve výhodnějším úhlu k hraně obzoru a nenechající si to představení ujít. Někteří občané dokonce – aby mohli být podívané přítomni – provedli zde „podširákovou noc“ ve spacácích…a jedna rodinka? Ta si zde rovnou postavila stan…

…pozdrav slunci je na této hoře kvůli její geografické poloze asi nejromantičtější ze všech. I my se kocháme maximálně, vždyť jsou dnes v dáli vidět všechna pohoří – na 100 km daleko. Dokonce i Vysoké Tatry! Kruhové panorama nám přibíjí oči do dáli na dlouhé minuty. Ani zima nám není, vždyť je dobrých 15st. Prostě dokonalé. Tak, jak jsme si to naplánovali. Fotím jak zběsilý. Obzvláště foto stínu Lysé hory, nakresleného sluncem pod hranou hory SMRK a přes její sousedy SMRČEK a MALÝ SMRK, se mi moc líbí. A povinné vrcholové fotografie dobyvatelů 28. z třiceti českých top hor jsou samozřejmostí.

Nic ale netrvá věčně. Od budovy s (pro nás) dokonalým názvem: „Chata Emila Zátopka“ se k seběhu z hory odlepíme ve chvíli, kdy už slunce svými letními rozehřívacími paprsky dává o sobě pořádně vědět. Volíme červenou značku. Příliš atraktivní však není. Alespoň na prvních 4-5 kilometrech. Přímý, prudký seběh a hrubé, viklavé kameny tě nutí sledovat každý došlap. Nohy ale kupodivu dobité nemáme a ani energie – i po náročném výběhu – zatím nechybí. Asi pomohlo delší vydýchání na vrcholu.

Při seběhu se zamýšlím nad závodem 24hodinovka na Lysou horu, při níž zde závodníci předvádějí až neuvěřitelné výkony. Jeden okruh závodu měří 12 km a má převýšení 750 m. Nedokážu si ani představit…po jednom výběhu na vrchol…jak to může někdo dát za 24hodin 13,5 krát?! V zimě?

Absolutním vítězem LH24 2020 se stal ostřílený závodník Tomáš Štverák ze Zubří (Inov – 8 Team), který zvládl absolvovat na královně Moravskoslezských Beskyd 13 a půl okruhů a po čtyřiadvaceti hodinách měl v nohách přes 150 kilometrů. Do absolutního pořadí LH24 v tvrdé mužské konkurenci silně promluvila nejlepší žena Petra Ševčíková z Frýdku-Místku (japasport.cz). Přesně 11,4 kilometrů dlouhý okruh, s vrcholem na Lysé hoře (1323 m), zdolala dvanáctkrát a vytvořila tak nový rekord v ženské kategorii. Zároveň byla šestá nejlepší v celkovém pořadí. (horydoly.cz)

Nám trvá dobou půlhodinku, než se opatrně po červené a viklanech skulíme na jakž-takž pohodlný terén…tady ale přichází běžecká nirvána. Horské louky, pastviny, lesní měkká řezanka, tráva – vše většinou v mírném seběhu. Jeden by až zapomněl, že má jazyk žízní přilepený na patře a kšiltovku durch mokrou od potu…

PRUHOVANÝM DNEM

Na startu všeho je jen pruh tmy.
Hluboká noc...s předzvěstí rána.
Pěšinka po žluté, strmá a obávaná,
kropená z pruhů čel slanými obětmi.

Pruh srpna zívá za hradbou stromů.
Poslední výšvih, čelovka z čela...
...z východu lampa na cestu domů,
v zádech van z křídel archanděla.

Sbíháme pruhem z jitřního kamene.
Drť svalů stehen, viklavá hlezna.
Kdo horu poznal, placku již nerozezná - 
byť smrádla Peklem, zavoní Edenem.

Běžecký mundúr oblékl pruhy -
tmu, letní svítání, šajn, trávy zeleň...
...jen ten, kdo káže si: "Vstávej a neleň,"
rozliší nejlépe (ač zcela tuhý),
co vše lze získat z palety duhy.

…nedostatek tekutin a energie v těle napravíme…poslední vodou z košické čutory a jednou titěrnou sladkou tyčinkou…v sedě na velkých pařezech, zbylých po bývalé skupině jeřábů, uprostřed velké, malebné, ke slunci skloněné louky. Sandhall se při konzumaci zasní a nostalgicky vzpomíná na dětství, protkané mlsáním kokosových suků…

…další kilometry běžíme lesy a pastvinami liduprázdným pátečním ránem. Oblohy vymetená, teplota zatím ještě příjemná. Šleha takzvaně „dodělával“ – dávno už překročených šest křížků za krkem, teď ale zázračně ožívá a běh mu začíná znovu chutnat. Zato Sandhall únavu nikdy moc neřeší, ač mu devět let, před nimiž jsme naši Akci kopce započali, také přidalo pár kil běžecké zátěže navíc.

Stálým mírným seběhem se nakonec přiblížíme pod osadu Visalaje, kde v ostré vracečce doprava změníme červenou turistickou za modrou. Ta vede podél čerstvé říčky ŘEČICE, pramenící v údolí jen o pár set metrů výše. Rozbité nohy ani neprotestují, když přírodní cesta ustoupí asfaltu. Po něm poběžíme až do cíle dnešního výběhu. Sklon se srovnává, Řečice zmírní tok. Vítáme čerstvou vodu ve studánce pod loveckou chatou Bučkula. Do prázdné čutory se hodí, k omytí zpocených vlasů, k chladivému osvěžení a k vyprání kšiltovky též. Osvěženi zvyšujeme na dlouhé rovince tempo, našemu pohybu se konečně může říkat běh. Okolo památné jedle, vysoké 37 m – s „tříchlapovým“ obvodem (do 60m, kam až jedle dokáže vyrůst, jí ovšem ještě pár set letorostů zbývá) doběhneme až k mostu na okraji MASARYKOVA ÚDOLÍ, součásti to přehrady ŠANCE

…vodní nádrž ŠANCE je údolní přehradní nádrž na horním toku řeky Ostravice v Moravskoslezských Beskydech, vybudovaná v letech 1964 – 1969. Název je odvozen od vrchu Šance (576 m) na levém břehu poblíž hráze. Při stavbě přehrady byla mj. zatopena centrální část obce Staré Hamry a zrušena žel.trať. V úseku Ostravice-Bílá silnice do Bílé musela být přeložena na estakádu ve svahu nad levým břehem. Hlavním účelem přehrady, situované pod řídce zalidněnou oblastí uprostřed Beskyd, je v současnosti shromažďování zásob pro výrobu pitné vody v úpravně Nová Ves ve Frýdlantu nad Ostravicí. Nádrž proto podléhá hyg.ochraně a koupání i jiné rekreační aktivity jsou v ní zakázány. Důležitým vedlejším využitím je regulace průtoku a ochrana před povodněmi. šířka paty hráze: 195 m, šířka koruny hráze: 6 m, délka hráze v koruně: 342 m, délka hráze u paty: 215 m, objem hrázového tělesa: 1,34 milionu m³. Přítoky – Ostravice (tj. Bílá a Černá Ostravice, stékající se necelé 2 km před začátkem vzdutí, Červík, Velký potok, Jamník, Poledňana, Řečice. (wiki)

Z mostu vidíme krásně pod hladinu nádrže…připlouvá nás přivítat značné množství pstruhů – někteří velcí jako „hovado“. Jsou stejně zvědaví jako my, když před sebou za mostem opět vidíme stoupání do svahu nad údolí. Kolik metrů budeme ještě muset nastoupat? To už nám moc nechutná, přece jen už máme v nohách 900 metrů převýšení a přes 20 km většinou velmi náročného terénu. Naštěstí je to jen posledních 100 metrů nahoru. Oběh přehradního jezera jako by z oka vypadl konci trasy naší předešlé – 27. výpravy – na Malý Javorník s návratem okolo vodní nádrže Karolinka. Ráno je ještě mladé…a my máme kopec č.28 za sebou! A k hrázi Šancí dobíháme v překvapivě dobré formě…

…když už jsme se vyskytli (skoro) na východním konci republiky Česko? Byl by přece hřích se nevyskytnout až na koci úplném! Nasedáme tedy do auta…jako úplní „pižmoni“ !?…takhle přece nemůžeme zpátky do civilizace…a z pod hráze vytéká chladivá OSTRAVICE!

Řeka vzniká soutokem Černé a Bílé Ostravice u obce Staré Hamry v Moravskoslezských Beskydech.  Černá Ostravice pramení na jižním svahu Smrkoviny, která leží západně od osady Bílý Kříž, Bílá Ostravice pramení na úbočí vrcholku Čarták, který leží západně od Bumbálky. Na horním toku řeky leží ŠANCE. U stejnojmenné obce Ostravice se nachází zajímavý chráněný přírodní útvar PEŘEJE. Dále protéká Frýdlantem nad OstravicíPaskovemFrýdkem-Místkem a Ostravou. Tam se vlévá jako pravostranný přítok do řeky Odry. Délka toku 65,1 km, plocha povodí 827,4 km2, průměrný průtok 15,4 m3/s. (wiki)

Abychom se mohli dostat k nejvýchodnějšímu cípu Česka, kam bychom dnes asi nedoběhli, bude auta potřeba. Objíždíme tedy ze severu Beskydy…přes echt Chacharsko, přes razovity kraj. Přes veškeré útrapy spojené s dřevěnýma nohama, vedrem, mouchami, sedajícími na fyzické trosky…a přes nekonečnou, 500 m dlouhou procházku po rozpálené louce, vedoucí k východní kótě Česka.

První ze dvou nejvýchodnějších kopců je pokořen. Za svítání. Pokud se příliš nezhorší počasí (rozumněj – pokud nepřijdou mraky, znemožňující vychutnat si večerní panoramata), pokusíme se hned zítra dobýt Radhošť. Pro změnu za soumraku. Den je ještě mladý, před dobytím hory si tedy dobijeme baterky…na nejvýchodnějším českém koupališti v městečku s poetickým názvem JABLUNKOV :-)…

Šleha Morová, dnes plná nostalgie .

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s