Předevčírem večer jsme se ubytovali na chatě ŠUMNÁ…přímo na hřebenu Moravskoslezských Beskyd, na PUSTEVNÁCH – jen pár metrů od legendární Jurkovičovy chaty zvané LIBUŠÍN.

Chata LIBUŠÍN se nachází v katastru obce Prostřední Bečva. Je dílem slovenského architekta Dušana Samo Jurkoviče a pojmenována k poctě kněžny Libuše.. Roku 1995 byla prohlášena národní kulturní památkou. Na jaře roku 2014 došlo k ničivému požáru a utrpěla vážné škody. Posléze byly zahájeny kroky k její postupné obnově a slavnostně byla znovuotevřena 30. 7. 2020.

Včera jsme za svítání zdolali Lysou horu. Jako první v ČR uviděli slunce, navštívili nejvýchodnější bod ČR a vykoupali se v řece Ostravici i v nejvýchodnějším koupališti ČR v Jablunkově…a co máme v plánu dnes?

V plánu máme přece kopec č. 29…už předposlední kapitolu AKCE KOPCE. Předevčírem večer topíme nos v pěně od Radegastu, přímo v esenci Jurkovičovy lidové architektury – u restauračního stolu chaty Libušín…a včera se topíme celí. Nejen v bazénu a řece, ale především v tropických teplotách přes 30s., v paprscích slunce a ve vlastním potu…v čem se topíme dnes?

Kopec č. 29 RADHOŠŤ převýšení 780 m 22,6 km

Včera jsme se topili v duhových pruzích svítání, jasného nebe, pruhů luk a hladině přehrady. Dnes se topíme v mracích a v mlze…a to jsme chtěli stát na RADHOŠTI při západu slunce! Chtěli jsme hledět do dáli, do budoucnosti…a do kroužku, zapadajícího za hranu úrodné a pro dobrou polovinu z nás i rodné moravské země. Kdo ale vidí duhu, musí se také umět smířit s deštěm…zbývá tedy co? Zbývá plány přehodnotit. Běžec si přece umí vždy poradit, neočekávané okolnosti pro něj znamenají jen další výzvu. Jak jsme si poradili my, sami sebe stále ještě nazývající se „Běžci“?

Poběžíme už odpoledne…tak, abychom se za šera – do tmy – stihli vrátit na Pustevny. Panoramata prostě nebudou…což je, po důkladném prostudování meteorologického modelu Aladin, naprosto jasné. Radhošť však nemá za jasných dní jen krásný výhled z vrcholu. Má i v ponurém dni (a v něm možná ještě více) také význam historický, církevní a symbolický. Nejen pro Moravany. Proč tedy on, celkem nevysoký kopec, zdaleka ne nejvyšší v kraji, patří podle našeho názoru mezi 30 nej a top kopců v ČR? Protože je to prostě RADHOŠŤ!

RADHOŠŤ je hora Moravskoslezských Beskydech na závěru výrazného Pustevenského hřbetu, 3 km jihozápadně od Trojanovic a 6 km severovýchodně od Rožnova pod Radhoštěm. S výškou 1129 m n. m. jde o sedmou nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd a o jejich nejzápadnější tisícovku. Podle pověstí měl na Radhošti od pradávna sídlo slovanský bůh Radegast (Radhošť) – bůh slunce, války a vítězství. Jeho podoba, jak ji ztvárňuje socha od Albína Poláška, nepůsobí zrovna mile a rozhněvat si ho by asi pro člověka nemuselo být příznivé. Přesto anebo právě proto Radegasta generace lidí milovaly i zatracovaly. Naši předkové k němu měli úctu. Zdaleka za ním přicházeli, aby mu přinesli dary – dobytek, část úrody, zvěř, kterou ulovili. Koncem jara pak na Radhošti staří Slované slavili letní slunovrat. O nocích se rozzářily vatry, lidé tančili a zpívali. Pohanské zvyky přetrvaly i do dob křesťanských a nezabránila tomu ani pověst, že modlu Radegasta prý strhli Cyril s Metodějem, kteří na místo postavili kříž. Další povídání o Radegastově modle vypráví o tom, že byla uložena v jakémsi podzemním radhošťském chrámu. Zní to sice jako nějaká pohádka, ale je nutné vzít v úvahu, že na nedalekých Pustevnách je dnes už téměř nepřístupná soustava tzv. pseudo-krasových puklin. V minulosti vedly do podzemí tři vchody a je pravděpodobné, že v průběhu 18. století se dalo projít z Pusteven na Radhošť v podzemí. Vztahuje se k tomu i jedna z pověstí o Sirotku z Radhoště. Po středě 21. 8. 1968 byl mezi sochou Radegasta a vrcholem Radhoště i tábor vojáků sovětské armády „dočasně umístěných na území Československa“. V dnešní době se v létě pravidelně konají poutě na Radhošti, kterých se vždy účastní několik tisíc poutníků. (wiki)

Na RADHOŠŤ poběžíme jednoduchou trasou. Poběžíme takovou dlouhou nudli. Tam, zpátky, onam…a skoro stejně zpátky. Dnes se nebudeme drápat…budeme se vlnit. Vybíháme v bezčasí. V mracích rozeznáš jen den a noc. Oběma běžcům ale toto počasí (pro běh) maximálně vyhovuje. To se sice projeví až po zdolání prvního stoupání, sestávajícího z kamenného schodiště kolem vyhlídkového altánku nad Pustevnami, ale další běžecké kilometry pak rozhodně stojí za to…

Vyhlídkový altán CYRILKA najdete u cesty z Pusteven na vrchol Radhošť. Altán byl postaven už roku 1894 a je v něm malovaná panoramatická mapa výhledu.

…mraky nás zprava bičují drobnými, vodorovně letícími kapkami. Hřeben Beskyd, po kterém se právě pohybujeme, schovává svahy do mraků a za stromy, rostoucí po pravé straně. Vlevo se rozprostírá mírná hřebenová louka. My se pohybujeme po široké, pohodlné cestě, nejprve asfaltové, později kamenně-šotolinové, určené za „normálního“ počasí pro davy. Teď jsme na cestě prakticky sami…a vůbec nám to nevadí. Nechtěl bych tu běžet slalom. Prolétneme okolo Radegasta – zastávku si u něj chceme dát až na zpáteční cestě. Běží se skvěle, včerejší Lysá hora na nás překvapivě nezanechala téměř žádné následky. Proč by také tučňák fňukal – v ideálním nečase. Není mu teplo, natož zima, peří orosené, čerstvého kyslíku dosti…ani se nenadějeme a v dáli (100 metrů – dál nedovidět) se z mlhy vyloupnou dvě nehybné postavy. Stojí na masivním soklu…

Na Radhošti sviští vodorovné mraky...
...co se to děje, co se to děje?
Právě jsem vrazil do Metoděje!
Neměknu, neheknu a jsem na to hrdej,
vždyť je i s Cyrilem strašlivě tvrdej.
Oba na hoře bičují oblaka,
halí je do mlhy, sprchují deštěm,
v letních dnech slunečných davy je omakaj,
v zimě je svírají mrazivé kleště.
Stojí tu v kameni...a mé nohy taky.

…na masivním soklu stojí hlavní patroni MORAVY – CYRIL a METODĚJ. Bratři pocházeli ze Soluně, z rodiny hodnostáře Byzantské říše. Podle některých pramenů a na základě jejich znalostí slovanského jazyka se soudilo, že jejich matka byla slovanského původu. Celý středověk byli oba bratři považováni za biskupy, nyní nad jejich biskupskou hodností nepanuje shoda. Až do poloviny 19. století byli svatí Cyril a Metoděj běžně označováni staročeskými jmény Crha a Strachota. Jméno Crha vzniklo z Cyrila a Strachota špatným překladem z řeckého Methodios, které bylo mylně přikloněno k latinskému metus („strach“)…a přeloženo. (wiki)…

…za slunného dne by jsme tu asi viděli více. Hlavně však více lidí…možná i davy. Když ti zážitek někdo podá na zlatém podnose v podobě pohodlné cesty, malého převýšení a krásného počasí, nebudeš si ho nikdy vážit tak jako toho, pro který jsi musel něco obětovat…dnes jen v podobě malého nepohodlí v nepříznivém počasí. Vidět nádhernou dřevěnou stavbu, odolávající po léta extrémnímu počasí na vrcholu, zrovna když by se nečas dal krájet…stát v kolmo k vodorovně letící vodě z mraků přímo na mýtickém moravském místě, má také své kouzlo.

Kopec č. 29 zdolán. Po pouhých 4 kilometrech běhu. Tomu se říká „vyčůranost“. Kdybychom ale trasu běželi obráceně, Radhošť bychom dnes možná ani nepokořili. Představ si, že doběhneš rozbitý ke svému bydlišti po 15 kilometrech běhu v horách, jazyk na vestě, chuť na pivo maximální…a máš si ještě dát nášup 8 kilometrů? To nechceš :-).

Kouzelné místo hřeje na duši i na těle. Vůbec nám není zima, takže se tu zdržíme docela dlouho. Je jasné, že ač jsme tady jako turisté už párkrát byli, tohle je něco jiného. Jsme tu sami a v jiné atmosféře…na západ slunce se sem však určitě někdy vrátíme…

…obracíme běh po modré zpátky k chalupě. Po modré, která se v tomto úseku jmenuje CYRILOMETODĚJSKÁ STEZKA ČESKEM. Vítr zesílil a vodorovné mraky se převalují přes hřeben hor u vrchního konce Velké sjezdovky nad Trojanovicemi ještě rychleji, než před hodinkou. Tentokrát se na chvíli u sochy zastavíme. Nemůžeme přece boha svým opomíjením urazit. Podpora od RADEGASTA bude totiž nutná…vždyť nás teprve čekají náročné stoupavé úseky, těžký, mokrý terén a…hlavně tajemná hora, která má dost pochybnou, čertovskou pověst…

Socha pohanského boha Slovanů RADEGASTA – boha slunce, hojnosti a úrody. Autorem sochy je frenštátský rodák, profesor, akademický sochař Albín Polášek. Současná socha je vyrobena z vápenické žuly, je vysoká 320 cm a váží 3,38 tuny. Původní socha vážila 1,4 tuny a měla 320 centimetrů – rozdíl je daný v rozdílných materiálech a dutosti původní sochy. Pohanský bůh má mužské tělo, hlava má podobu lva s úšklebkem šelmy, na hlavě přilbici v podobě býčí hlavy s rohy, oblečen je do suknice zdobené ornamenty se širokým zdobeným pasem a se sponou ve tvaru slunce. Z pod suknice vyčnívají lidské nohy obuté do krpců. V pravé ruce drží roh hojnosti, na kterém sedí kachna, levou rukou se opírá o valašku.. Umístěna je na katastru obce Dolní Bečva, přibližně 1 kilometr jihozápadně od Pusteven, s tváří otočenou k vrcholu Radhoště. (wiki)

Prošumíme kolem naší domovské chalupy ŠUMNÁ (mimochodem…svou splácanou architekturou – na rozdíl od malovaných Jurkovičových domů – nám spolu s restaurací nad lanovkou do tohoto prostoru moc nezapadá) a po přestupu na červenou turistickou začínáme stoupat na další kótu, horu zvanou Tanečnice. Stoupání prozatím milosrdné. A krátké…

Podruhé vrážíme do Tanečnice.
Netančí - vždyť trůní Beskydám tisíce let.
Dáme jí kamínek - teď jich tu více,
ať na nás vzpomíná beskydskej svět.

TANEČNICE (1084 m.n.m.) je hora 1 km severovýchodně od Pusteven. Zalesněna smrko-bukovým lesem. Podle jedné z pověstí dostala hora svůj název podle pohanských obřadů doprovázených divokými tanečními reji. Jiná pověst vypráví o líné Barce, která doma nikdy s ničím nepomohla, jen noc co noc utíkala do lesa a za svitu měsíce tančila. Samotný Radegast se rozhodl ji za její lenost potrestat a proměnil ji v mohutnou horu, jejíž svahy spadají do údolí jako záhyby dívčích sukní. Vrcholová plošina je pokrytá kamennými mužiky. Nejvyšší bod je u stromu s turistickým rozcestníkem. (wiki)

…roztomilý kopeček. Přidáme kamínek na vrchol jednoho z mužiků a sbíháme pod nejtěžší z dnešních výzev (fyzicky). V dolíku celkem nevýznamný mezikopec SKALKA (1037 m.n.m.). Za ním jen mírný svah, paráda. Jen je nám divné, že už bychom každou chvíli měli být na vrcholu Čertova mlýna…a přitom nám ještě zbývá na posledních cca 700 metrech skoro 200 metrů převýšení. Připravujeme se na nejhorší. Ale odhodlaně…Sandhall totiž prohlašuje: „Vyběhnu…ano vyběhnu! Až na vrchol! A pokud náhodou ode mne, ty Šleho, uslyšíš větu ve stylu – Je to špatný!…tak…nevyběhnu.“ Tož se k výzvě přidávám…

…no a?…no ano, samozřejmě…nevyběhli jsme. Když se cca 150 metrů před vrcholem, zcela zprkeněn, v tepu 383 t/s zastavuji a otáčím, nemoha již uběhnouti ani centimetr, slyším a vidím 100 m za sebou…za hučení v uších a mezi rudými koly v očích…pokornou, zkroušenou postavičku a vzdálený výkřik: „Je to špatnýýý!“

Pod Čertovým mlýnem vrážíme do stěny.
Hnáty se mění z křemene na máslo.
Pekelné stoupání trká nás rohy,
plicní žár hasí z úst stříkance pěny -
na ksichty čertovké máme přec vlohy,
když dálky Lucifer dá běžcům vyfásnout

ČERTŮV MLÝN (1206 m.n.m.) je pátá (po Lysé hoře, Smrku, Kněhyni a Malchoru) nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd, nacházející se 2,5 km východně od Pusteven. Vrchol hory je nejvyšším bodem celého Zlínského kraje. Zalesněno smrkovým lesem, bez výhledů. Celá vrcholová část je součástí NPR Kněhyně – Čertův Mlýn, nejrozsáhlejší rezervace v Moravskoslezských Beskydech, vyhlášené roku 1982 na ploše 195 ha kvůli ochraně přirozených vrcholových smrčin. Název hory vznikl podle pověsti, že ve žlabu nedaleko vrcholu postavil čert mlýn. Ve skutečnosti se jedná o ukázku odsedání bloků tzv. godulského pískovce. (wiki)

Nahoře na hoře zasloužený odpočinek. Stačíme ještě vyfotit vrcholové fotografie – i když nejsou bůhvíjaké…a Šlehova rozpálená, od potu a vlhkých mraků rozmočená ledvinka, posílá mobil do dočasných věčných lovišť. Mobil má dost, navlhl a od této chvíle slouží jen jako zbytečná zátěž.

Alespoň nemusíme zastavovat…seběh z Čertova mlýna! Jo,jo,jo,jo,jóóóó!!! Nádhera po zelené. Po prvních několika stech metrech prudších úseků opět běžecká pohádka. Jehličí, mech, tráva, mírný sklon dolů, vlhký a chladivý lesní vzduch, chráněná oblast zvaná PŘÍRODNÍ PARK KLÍNY…a v ní …časté cedule. POZOR! Medvědi a vlci. V lese je zatím vidět dobře, jenže na Pustevny zbývá ještě dobrých 10 kilometrů a šerý den se krátí. Běh se zataženými kmíny ovšem evidentně vylepšuje styl! A rychlost. Přes kopec BUKOVINA sbíháme až o hodně níže – na rozcestí BAŘINY 810 m.n.m., odkud se již budeme vracet po červené zpět na Pustevny.

Zpátky na Pustevny po úbočí -
hlavně tu nevrazit do brtníka!
Pokud by v polotmě zaútočil -
zdali se před ním nepomočím,
zdali se včas v hoře rozutíkám? 

Na Bařinách na medvědy zapomínáme – přímo u cesty totiž rostou nechutnější maliny na světě. Po lahůdce však poraženecky uticháme. Mírně, ale nekonečně stoupající asfaltka na jihozápadním úbočí Čertova mlýna je snad nekonečná. Stoupáme po ní dobrých 30 minut. Únava se stupňuje každým uběhnutým a hlavně vystoupaným metrem. Vysvobození z asfaltu nastává ve chvíli, kdy z něj červená turistická náhle odbočí. Přímo proti vrstevnici – do hlubokého, temného hvozdu. Nejistě se vrháme do lesa. Částečná úleva ze změny povrchu…a částečné zděšení, kam že to vlastně vbíháme. V lese je totiž téměř tma, cesta úzká, zaházená stromy, vývraty…a čímsi, co vypadá…jako…jako malá zhroucená pyramida, jako…medvědí lejno!? Nejprve běžíme v tichu…představuji si v něm svou reakci na případného zvědavého brtníka. Zkušený horal Sandhall mne však z úvah vyrušuje – dělá totiž hluk!! Schválně. Aby brtníka odradil předem. Les před soumrakem je tak tichý, že nás snad musí slyšet i tetřev hlušec, natož bystrý brtník. Vzpomenu si na Hemingwaye: „Můžeš mít strach, ale nesmíš se bát“… …vyhni se medvědovi, který o tobě neví. Pokud si tě všiml, pravděpodobně uteče. Nedívej se medvědovi do očí a pomalu odejdi. Mluv klidným hlubokým hlasem (aby poznal, že jde o člověka). V případě útoku se sbal do klubíčka s lokty u kolen. Neutíkej!..

…a tak běžíme čím dál temnějším lesem s čím dál jasnějšími myšlenkami… „Vyhneme s medvědovi, doběhneme na Pustevny a dáme si pivo!“…“Doběhneme na Pustevny a bude nám vlastně trochu smutno – vždyť jsme skoro na konečné.“ …“Doběhneme nahoru na Pustevny…a pak už jen Praděd“…

…myšlenky se posléze stávají skutečností…nebáli jsme se toho a už jsme to skoro zvládli…když vybíháme z temného lesa k černým mrakům na tmavnoucích Pustevnách, nostalgie by se dala krájet. Skoro jako ty mraky…

…29/30. Poslední hora…a bude konec. Ach jo.

Hodnotu okamžiku nepoznáš, dokud se z něj nestane vzpomínka. Theodor Seuss Geisel

V oblacích soumrak se skrývá,
Pustevny v temnou noc noří...
...a dál?
Poslední hora již zbývá,
kdypak ji vběhnem pokořit?

Šleha Morová