Běžecký deník – září 2022 a září 2017

  1. 9. 2017       NA  JIZERSKÉ  PADESÁTCE         50 km

Slunce tu svítí - a dole jen stín, 
houby tu rostou - a dole jen troud, 
až k horám nesahá pařátem splín, 
až k špicím jedlí můžeš tu plout.

Na tváři úžas a úsilí škleb, 
ve svalech křeč, zarezlý hřeb -
nádrž je dutá po okraj... 
...a dětskou duši zaplnil ráj. 
Ač v cíl se vploužíš z posledních sil, 
můžeš si říci: "Dneska jsem žil!"
7. 9. 2022        PO  A  NA  PÍSKU      14 km

Ležím omdlen v Mallorce, 
zabořený ploutví v písku. 
Ve snu nebe, vodu...dvorce???...
...a sebranku ptakopysků. 
Fantazie opět v ráži. 

Za to, že teď v písku klimbu, 
může běh a letadlo - 
bodejť by jsem nebyl v limbu, 
byť tu ňadro na ňadro! 

Když se z limbu proberu, 
sám sebe se zmaten táži: 
"Kde jsem se to vlastně ocit?" 
Mám takový zvláštní pocit...
...já se na to vyseru...
tučňák spí na nuda pláži!

Leží omdlen na Mallorce, 
zabořený mozkem ve snu - 
hrát si chtěl na super borce, 
pupkem však jen k písku klesnu!




7. 9. 2017         PRO  CHARITU         13 km

Večer kráčím z dveří bytu 
zaběhat si pro charitu. 
V pokecu i sólově 
zakroužím po Vítkově. 

Chvíli sám a chvíli v bandě, 
chvíli vážně, chvíli v srandě, 
dokolečka - nudle v bandě...

...letos lidí vpravdě mnoho, 
potkávám tu ledaskoho, 
kamaráda nejednoho - 
však pozor, kam se vkládáš, noho! 

Kýho výra... ...v kiláčcích pro Teribeara 
radost z běhu čistá, čirá, 
není třeba časomíra. 
Dětem, kterým víra neumírá, 
banda běžců kačky sbírá.




9. 9. 2022          HOROLEZECKÝ  BĚH        11 km

A hele, támhle je kopeček. 
To abych obul zas kecky. 
Jenomže - když sobě blbeček 
nesbalí krychle všecky...
doma si nechá horolezecký? 

Po bouřce v slajkách funím já k ránu 
po bahně kloužu - sloní muž samoten. 
Přes bílou skálu jak v porcelánu 
brodím se, stoupajíc ke kótě... 
v čím dál víc vražedné teplotě. 

A hele, dole se leskne moře...
...stálo to za to se potit! 
Ještěže jsem se v pokoře 
rozhodl své tempo přehodnotit, 
nechtěje svou rychlost hrotit. 

Běžel jsem takticky dobře... 
...neb - kdo spěchá ku hoře
v naprosto labilní opoře
po slizu šutrů výš nad moře -
v bahýnku svahů ni ve floře 
nezvládne s Parkinsonem fotit...
...a nesleze ani živ k choti!








14. 9. 2017       NĚCO  PRO  MEDVÍDKA        14 km

Je to fakt síla - 
všichni se snaží pro Terribeara...
někdo je velikej a někdo trpaslík, 
někdo má konfekční faldíčky, 
někdo je masožrout a někdo je na šnytlík - 
a přesto jsou všichni u Žižky.

Někoho semílá zima, 
kroutí se u toho jak drátěná svorka,
někdo zas běží zpříma -
ale skoro by odpadl od horka.

Někdo má koleček málo,
někdo má koleček na stovky, 
ale na každej pád -
každej dal rád
to, co se dalo, 
dokud se nesvalil na krovky.
13. 9. 2022        PO  VIA  VERDA  DOLEVA  A  ZPÁTKY           13 km

Cesta je zelená jak zralý špenát. 
Zelenější už snad nebude. 
Jen já bych mohl víc zezelenat - 
pokud se nesmířím s osudem. 

V sadě skví se léta plod, 
sládne z trpka žlutý bod,
v dalším hořká mandarinka...
...a já as budu zkysle blinkat! 

V horku zrají mandloně 
a já slaným ovoněn 
ne a ne vlézt na koně.  

Takže mi stačí v pomalém tempu 
třináctka kiláčků po Via verdě. 
Prosolit kšiltovce báni i krempu, 
doběhnout zelení ku prebendě. 

Stejně je to ale pěkný 
být na vlně, nahoře - 
nevěřte vy slovům hekny - 
klušu dolů, do moře!




17. 9. 2022      POSLEDNÍ  LETOŠNÍ  VODĚNÍ       21,1 km

Navlékám letos naposledy
muší křídlo na batoh.
Odlétám s ním pod pohledy
trasou za nejbližší roh.
Mám za sebou stovky nohou,
co mi botky sundat mohou.

Ještě blíž dupou za děvčaty...
...div, že pořád mají paty!
 Jeden i další sic nevoní,
všichni však stejní jsme pižmoni.
Ovšemže je to všem fuk,
protože funí postranní fuk.

Jen chvíli, v ústecké chemičce,
nelze se vyhnouti čpění...
...ovšemže je mi to fuk,
vždyť tu čpí jinačí utrpení...

...přilétám na ranvej dva nula nula
roluji k hangáru ortopeda...
...a z věže slyším hlas: "Běda,
v podvozku součástka uhynula!"




21. 9. 2017         S  PÍSKACÍ  HRAČKOU          15 km

Mám ji v levé botě. 
Podrážkovou mrchu. 
Na jakémkoli povrchu. 
Pořád. 
Na slunci i ve slotě. 
Zespodu, ne svrchu. 
Neřád. 

Pískající kačenku - 
z koupelen i bazénků. 
Už mne ruší asi měsíc, 
v údolích i pohořím - 
kvičí stále, Šlehu děsíc - 
asi brzy zmagořím. 
 
Jestli brzy nepřestane, 
botky půjdou do koše - 
vždyť teď pískáš, veteráne, 
jak bys obul galoše...








23. 9. 2017          S  KOLENY  NA  LOKTI          18 km

Houpe se lávka přes řeku, 
houpe se jako kráva - 
dělá mi z pat kusy bifteku,
kolenům zlé rány dává...

...proč rytmus každého skoku 
neladí s frekvencí prken? 
Proč nad mdlou hladinou toku 
otloukán jsem zvlhlým smrkem? 

Protože běžím v závodě 
od Ohře do hradeb Lokte - 
a když při něm uhynu ve vodě, 
v sanitce mě živou zkropte!




24. 9. 2022      MĚLNICKÝ  VINAŘSKÝ  VÝCUC        11 km

Výkonnost klesá od střechy po kolesa -
řemeny padají, písty se hádají,
motor rzí tuhne, volant pryč uhne,
dmychadlo nedmychá a turbo je zticha -
snímám jen sedmy, pražádná esa.

Pak ale přijedu pod zámek do Mělníka.
Řemeny napnuty, písty zas v ladu,
i motor vzdor smradu nedře a nenaříká.
Jen turbo s dmychadlem nemají šanci
zkrášlit můj běh směrem k eleganci...
...obé už dávno skončilo ve šrotu,
opustiv s řinčením rezavou kapotu.

Takže se - přes těžkou lopotu -
prokochám stavidlem u Hořína,
loukami v zeleni, blankytnou bání,
cestičkou v trávě..."Uf, to je dřina!"
a zámeckou věží nad vinnou strání.

Visí mi z krku nejlepší odměna - 
na vzduté hrudi medaile z plastu.
U stánku změním ji (kouzelná proměna)
v jiskrnou skleničku zdravého chlastu.

Co bychom za rety nad vínky?
Klidně i náběh na infarkt myokardu...
...RUN THE WORLD nalévá červené krvinky,
tak tu má každý rok i starou gardu!




26. 9. 2022       JAKO  FARMACEUTICKÝ  AGENT    10 km

Belhám se s kulhavou pravačkou. 
Ještě pár dní...a budu v loji. 
Kdesi jsem skříp si sedací nerv. 

Nenechá mé nervy na pokoji - 
mám z nervu nerva: "Je to na levačku", 
hlodá mi kůrou mozkový červ. 

Jarda mi radí "Spolkni ibalgin." 
Tak se ho ptám: "Co to že?" 
Prý pršek vhodný na záněty...
...abych se odpoutal od lože, 
vykonám poprvé hrdinský čin - 
šup jeden z plata na tablety. 

Včera zas desítka bez ibalginu...
...za rohem však číhá maraton...
...bez prášku tělo jsem k cíli vždy šinul, 
zato s ním (v posledním  hrdinském činu) 
doběhnu najisto pro zlato!.....

.....konec trapné reklamy 
(nikdo fakt nic nedal mi).




             

			

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s