Na tenhle závod jsem se těšil 3 roky. Jeden přece na podzim roku 2019, kdy lehce a příjemně v šoku opouštěl areál Vinařství Bettina Lobkowitz (v podpaždí s cenou za překvapivé vítězství v kateg. M50) nemohl tušit, co vše se v následujících třech letech semele. V roce 2019 vypadala běžecká i civilní budoucnost nás všech růžově. Všichni jsme lítali po závodech, sbírali medaile pro stěny a pro prach…a vůbec si nepřipouštěli, že by se něco mohlo po…. . Ani v roce 2020 (zrušen závod), ani 2021 (zrušen zdravotně Šleha) jsem se nedostavil. O to víc jsem nedočkavě vzhlížel k letošnímu ročníku. Slipy se mají plnit nejen o Vánocích – slíbil jsem přece, že – ač zástupce velmi pozdního sběru +60, do vinařství určitě, hned jako budu jen trochu moci, přiteču. Obhajovat prvenství v kategorii +50. Velmi SCI-FI představa i pro pořadatele…a pro mne ani to SCI-FI…

…no, snad už se začíná blýskat na lepší časy. Důkazem budiž poslední ročník MĚLNICKÉHO VINAŘSKÉHO BĚHU 10 km…v předešlých ročnících vždy od A do Zet povedeného.

Počasí se umoudřilo. Ráno chládeček – ale příjemný, žádná kosa. Počasí dozrálo. Dokonce i sluníčko se klube. Nikdo se přece nemůže nezúčastnit – dokonce i den před Běchovicemi! Přitékají a přikutálejí se André i Ariana, Blauburger, Cabernet Moravia, Dívčí hrozen, Dornfelder i Domina, Erilon i Frankovka… natož Hibernal, Irsai i Oliver, Jakubský i Kerner, Lena i Malbec, Nativa i Neronet…a dokonce i Pálava, Ryzlink a Sovignon, Tramín, Veltlín i Vesna…a samozřejmě i Zweigeltreb!

Jako každý rok se dovalily soudky, sedmičky, litrovky, pistole, krabice i PETky….všech odrůd i kvalit. Támhle dokonce vidím dvě pistole s výběrem z bobulí – Muller a Churáňová! A to je nadmíru podařené cuvée! Dobře uleželé ročníky, připravené zase sesbírat všechny hlavní sommeliérské ceny. Sedm odrůd z našeho zhruba dvacetičlenného portfolia vodičů se na nádvoří vinařství schází rovněž – a rovněž v dobré náladě. Pravda, jsou sice již řádně řádně poznamenáni plísněmi hroznů, nemocemi odnoží a řádně otlučeni od krup a bouří letních dní roku 2022, to jim ale na dobrém rozpoložení neubere…hlavně že jsou zase spolu. Velkobobulová odrůda FÍK dokonce dorazila v kompletním genofondu – v samčím i samičím provedení kmínků – navíc i se svými třemi mladými tažni s nebetyčně dlouhými letorosty!

Ostatně – tažňů jest tu zastoupeno povícero. Závodí v mnoha kategoriích „burčákových“ ročníků. Radost na ně pohledět, jak rychle dozrávají v opravdová vína. Mladá vína ale budou startovat až po hlavním závodě.

Náhle se ozve:“Plof!“ a všechny ročníky a odrůdy se – kupodivu bez doprovodu hejna špačků – rozletí po trati. Samozřejmě dochází k okamžitě dělení hlav. Ne čele výběry z bobulí, po nich výběry z hroznů, smíchané se šampanskými (která ovšem rychle vyšumí a propadnou se dozadu)…a tak dále…přes pozdní sběry, reservy a kabinety až ke stolním odrůdám…já se po několika stech metrech ocitám – někde na mostě pod zámkem – mezi přesířenými a octy. Zcela očekávaně. Jak jinak asi může hlava s prasklým hlavním tažněm dopadnout? V bedrech seká, listy zvadlé, bez mízy, kmen olšový, z popraskaných bobulí kane nakyslá tekutina s cukernatostí nula. Ale trať?

Lepší terroir a stanoviště si nikdo nemůže přát. Slunečná poloha, půda s aromatickými přísadami, vodní plocha kanálu a obou řek nablízku, louky a zeleň stromů, hladký asfalt cyklostezky. Krása. Dobíhám, v úctyhodné již vzdálenosti za pozdnímy sběry, ke stavědlu Hořín… a pokračuji dále po cyklostezce. Kyselinka v lýtkách a stehnech řádně řádí.

Před obrátkou my, stolní odrůdy a octi, míjíme po levé ruce vracející se Grand cru, výběry z bobulí, po chvíli i výběry z hroznů a kabinety. My s nízkou cukernatostí ale právě dozráváme též! Není nad radost z vlastního, byť komického pohybu. Po obrátce se vrháme do terénu – úzká, travnatá stezka trochu uleví otlučenému kmínku a z listů setřásá kapky. Závod je sice samý brut, kyselinka a fermentace, ale cíl bude určitě ta nejsladší a nejušlechtilejší cibéba! To ví přece každý běžec – enolog.

Přikládáme k ústům koštýř a nasáváme atmosféru u řeky. U soutoku dvou našich největších řek je krásně. Pod mělnickým zámkem (z pod kterého na nás čučí pijáci konkurenční Ludmily – usazeni na pohodlných židličkách vinárny) nasáváme fyzičku, dobrou náladu a sounáležitost. Jó běžec, ten umí být nějakým degustátorem!

Můj buket se sice díky maceraci každým kilometrem pronikavě mění k horšímu, pod kšiltovkou vzniká před cílem i matolinový klobouk, (ale neběžím v chumlu…takže dobrý)…o několik kilometrů dále už do cíle vbíhají výběry z bobulí a hroznů, následovány pozdními sběry a reservami. My – stolní odrůdy s octovým ocáskem si dáváme s tratí na čas – je přece zapotřebí si závod převalit na patře a pořádně vychutnat!

Přebírám stylizovanou medaili ve tvaru skleničky, ke které vzápětí (po ztrátě ztráty dechu a zraku) přibírám i skleničku opravdovou…a zpola naplněnou…mňam!

A teď přichází na řadu a startovní čáru odnože…za pár let dospějí a začnou nás předbíhat…dívat se na nadšení v dětských očích při sportu mne vždy nabije nadlouho dopředu…

Za cílem pak probíhá hromadná coupage a hromadná degustace Tady – v zázemí – už je fuk, zda jsi hodně nebo málo cukernatý, zda jsi reserva nebo krabicák…při tombole je to totiž úplně jedno…

…a taky že jo – jako dokonalý prototyp krabicáka z nejspodnějšího šuplíku hypermarketu beru poslední… a 1. cenu! Prastará hlava odrůdy Morová Šleha se tedy (těsně před vyoráním a spálením) bude muset příští léto naučit jezdit na paddleboardu! Ale rád :-)…doporučení party, abych si ze závodu domů dojel kousek po Labi a zbytek po Vltavě vlastními silami, však s díky odmítám…

…díky i všem, kteří se každoročně podílejí na organizaci dokonalého, uvolněného a oprávněně velmi oblíbeného závodu – na překrásném místě, ve skvělých kulisách a v dokonalém počasí. Za rok určitě na shledanou!

Výkonnost klesá od střechy po kolesa -
řemeny padají, písty se hádají,
motor rzí tuhne, volant pryč uhne,
dmychadlo nedmychá a turbo je zticha -
snímám jen sedmy, pražádná esa...

...pak ale přijedu pod zámek do Mělníka.
Řemeny napnuty, písty zas v ladu,
i motor - vzdor smradu - nedře a nenaříká.
Jen turbo s dmychadlem nemají šanci
zkrášlit mi běh směrem k eleganci...
...obé už dávno skončilo ve šrotu,
opustiv s řinčením kapotu.

Ztěžka se přes tvrdou lopotu
prokochám stavědlem u Hořína,
loukami v zeleni, blankytnou bání,
cestičkou v trávě..."Uf, to je dřina!"
a zámeckou věží nad vinnou strání -
je to však lepší než nicnedělání!

Visí teď z krku nejhezčí odměna -
na vzduté hrudi medaile z plastu.
U stánku směním ji (kouzelná proměna)
v jiskřící skleničku zdravého chlastu...

...co bychom nedali za rety na vínku?
Klidně i náběh na infarkt myokardu...
Run the world vlévá červené krvinky,
tak tu má každý rok i starou gardu!

Šleha Morová – spokojeně ovíněná.